Archiv článků

Kalendář

<<  červenec 2018  >>
poútstčtsone
2526272829301
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
303112345

Zobrazit ve velkém kalendáři

Nácvik chytání pádů 26.3.2011

Napsal: Drn Dne: 13.03.11 18:59 Akce | Aktuality
Nácvik chytání pádů a záchrany po pádu proběhne na Raubířských skalách u Hodkovic v sobotu 26.3. od 9:30 - hlasování o termínu je ukončeno. Mapka místa nácviku Parkoviště vyznačené na mapce je oficiálně zrušené, ale zastavit se tam dá pouze ve směru od Prahy. Směrem od Liberce se musí zajet do Hodkovic a tam otočit do protisměru. Od vlakového nádraží v Hodkovicích je to kousek, ale kdo tam nikdy nebyl, udělá dobře, když si vytiskne mapku a vezme ji s sebou.

Termín tradiční oddílové akce "Jarní Francie"

Napsal: Drn Dne: 27.02.11 12:07 Akce | Aktuality
Vyhlašuju všelidové hlasování o termínu odjezdu do Francie: Pokud stanovíme datum odjezdu na pátek 15.4, můžeme lézt až do neděle 24.4, protože 25. je velikonoční pondělí. V případě odjezdu 22.4. by zaměstnanci ušetřili den dovolené, ale osobně mi to připadá dost pozdě. Ještě připadá v úvahu odjezd 8.4., ale není tam výhoda volného dne. Jako optimální vidím odjezd 15.4. Všichni mají možnost vyjádřit svůj názor na termín a případně navrhnout oblast. Pište jestli letos pojedete, případně nabídněte volné přepravní kapacity. Volba oblasti bude jako obvykle operativně upravena podle momentální meteorologické situace.

Jizerský Člověk už tuto sobotu 26.2.2010

Napsal: Drn Dne: 20.02.11 17:43 Akce
Tradiční setkání HOLoko a všech našich příznivců proběhne už tuto sobotu. Začátek individuálního lezení je od 8:00 v Oldřichovském sedle, vzájemné porovnání výsledků proběhne ve 23:00 u Kozy. Hodinu přechodu z lezecké do společenské části si volí každá lezecká dvojice samostatně, případně můžete obě disciplíny libovolně kombinovat. V této souvislosti připomínám, že účast na akci je na vlastní nebezpečí a úklid bezvědomých či zesnulých účastníků nebude zajištěn. Pokud nebude ve 23:00 při vědomí ani jeden z dvojice, bude toto družstvo diskvalifikováno. Pro porovnání výsledků platí neměnná pravidla. Ve zmíněných pravidlech je věta: platí cesta vylezená v duchu pravidel, čímž jsou myšlena "stará pískovcová" pravidla z r. 1968. Pro méně chápavé: neplatí cesty vylezené "na rybu" a cesty sestoupené tak, že se tělo sestupujícího nedotýkalo skály. Pokud se budete sestupové linie dotýkat po celé délce cesty, může to být libovolnou částí těla (třeba prdelí). Sedění ve friendech atd. se toleruje (ve starých pískovcových pravidlech byla věta "sedění ve smyčkách snižuje hodotu výstupu". Na druhé straně třeba zaledněnost ji zvyšuje a při vyhodnocování to nebudeme pro jednoduchost zohledňovat). V případě špatných sněhových podmínek bude soutěž JČ zrušena, setkání a porovnání výsledků probíhá za každého počasí.

Vyhodnocení akce Zlatý Cepín a fotografie

Napsal: Drn Dne: 08.02.11 13:21 Akce | Aktuality
Po pořadatelské stránce to bylo dokonalé. Jediná chybka je, že jsme pro nedostatek zájmu museli zrušit závod veteránů. Příště se musíme zamyslet na mediální formou propagace závodu, která osloví i starší generaci. Honza Kusko je pak nešťastnej, že nemá s kým závodit a stím se musí něco udělat. Sportovní stránka dopadla taky dobře, jen Plechy zase nevyhrál. Náš oddíl reprezentovalo několik štafet a po studiu výsledků jsem usoudil, že při obsazování závodníků do družstva "A" (manažer Plechy) i do "B" a "C" (manažer Drn) došlo k chybám. Např. Standa běžící za "B" měl lepší čas než rozbíhač družstva "A". Radka se musí zlepšit, nebo ji příští rok šoupnu do "C"! Vejvis má u mě černý puntík, že si místo reprezentace oddílu odjel na ledy a já jsem kvuli tomu málem zahynul! Foto hlavní závod Foto dětský závod  

Výsledky 57.ročníku Zlatého Cepínu

Napsal: Brambůrek Dne: 05.02.11 19:31 Akce | Aktuality
V sobotu 5.2. 2011 se uskutečnil 57. ročník závodu horolezeckých štafet Zlatý cepín, jehož pořadatelem je již tradičně náš oddíl. Celkem soutěžilo 33 štafet, z toho 4 týmy postavil i pořádající oddíl HO Loko Liberec. Součástí závodu byly i dětské závody.  Kompletní výsledky závodu štafet jsou v následujícím pdf

V sobotu 5.2.2011 se běží 57. ročník běžkařského závodu Zlatý cepín

Napsal: Drn Dne: 30.01.11 11:35 Akce | Aktuality
Hlavní závod štafety 3x10km klasicky: Podmínkou je členství v horolezeckém oddílu nebo klubu (vč. zahraničních organizací typu OeAV, DAV, ÖTK atd). Tolerují se i neregistrovaní lezci, kterým spolujezdci se štafety dosvědčí, že aktivně lezou. Hodnotí se absolutní přadí štafet bez rozdílu věku a pohlaví. Prezence na horochatě TJ Lokomotiva proti centrálnímu parkovišti v Bedřichově od 9:30 do 11:30. Start ve 12:00. Běží se 2 x závodní trať 5km, která je od loňska nově rekonstruovaná. Startovné 300kč na štafetu (t.j. 100kč na hlavu). Před horochatou jsou velmi omezené možnosti parkování, účastníky závodu prosíme, aby parkovací místa přednostně ponechali pro potřeby pořadatelů. Pozor, centrální parkoviště v Bedřichově bývá po 9.-10. hodině přeplněné! Doprovodné akce, startovné 10 kč: Závod dětí a mládeže - prezence 9:30 - 10:15 hod., start 10:30. Různé věkové kategorie od 3 do 16 let - budou operativně stanoveny na místě podle počtu a věku přihlášených dětí. Závod veteránů nad 50 let - prezence 9:30 - 10.45, běží se klasicky na trati 5km, start 11:00 hod. Prosíme členy oddílu, kteří nebudou závodit, aby přišli pomoci s organizací. Budou potřeba pomocníci v horochatě (registrace, kuchyň), pořadatelé v oblasti startu a cíle a v místech křížení závodní trati 5km se silnicí. Dobrovolníci z pražské sekce se mohou od pátku do neděle ubytovat u Drna. Novinové výstřižky a informace z historie závodu: ZDE

pozvánka na druhý ročník večírku na šutru

Napsal: cokar Dne: 25.11.10 19:35 Akce | Aktuality
Zdar 18.12 se koná na šutru druhej ročník    horoLEZECKÉHO váNOČNÍHO závodu. oproti loňsku letos už nebudeme nikoho poňoukat k etilismu. začneme a skončíme dřív(19,00-23,30) a tudíž bude víc času na večírek. už se přihlásilo dost lidí,ale pár míst ještě tak tejden podržíme. pokud máte zájem ,přihlaste se urychleně,protože letos to vypadá,že naplníme limit 30-ti dvojic(kvůli bezpečnosti).  

Příspěvky oddíl a ČHS, pojištění OEAV pro rok 2011

Napsal: Drn Dne: 23.11.10 17:46 Akce | Aktuality
Na konci roku vyhlašuji obvyklou nepopulární akci "vybírání příspěvků". Z důvodu, že řada našich členů potřebuje pojištění na zimní horské aktivity (lezení, lyže), bude uzávěrka vybírání 20. prosince, abychom měli k dispozici pojištění OEAV nebo ČHS začátkem ledna. Ti, kdo platí pouze oddílové příspěvky, případně ČHS bez pojištění, budou mít možnost je zaplatit až do konce února, např. osobně na Jizerském člověku. Oddílové příspěvky TJ Lokomotiva: Studenti a důchodci:     150Kč ostatní                        300Kč Členské příspěvky ČHS v roce 2011: Děti a mládež do r. narození 1993: 100Kč Dospělí rok nar. 1992 - 1951:        400Kč Veteráni rok. nar. 1951 a dříve:      0Kč Nabídka pojištění ČHS viz informace zde. Ve srovnání s kombinovaným členstvím v OEAV je málo konkurence-schopné. Výše příspěvků kombinované členství ČHS  a OEAV v roce 2011: A-dospělí 1951-1985           1600Kč B-junioři 1986 - 1992          1390Kč B-senioři 1950 a starší         1290Kč C-děti a mládež 1993 a mladší  750Kč Podrobnosti viz www.horosvaz.cz. Celé se to odehrává ve spolupráci s CK ALPY, která u nás zastupuje OEAV sekci Insbruck-Praha, viz www.alpenverein.cz. Zůstává i možnost zaplatit si příspěvky OEAV přes Zobana - ten zastupuje sekci Insbruck. Při hromadné přihlášce alespoň 5-ti lidí za oddíl dostaneme z uvedených cen slevu 5%. Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE kat.A dat. narození 1951 – 1985                                  1375,- Kč kat.B 1950 a starší, 1986 – 1992, studenti 1984 -1985    1050,- Kč kat.C 1993 a mladší                                                   550,- Kč Rodinné členství                                                       2425,- Kč samoživitelé                                                            1375,- Kč podrobnosti viz ClimOn   Leták od Zobana - připomínám, že podmínky pro členy a nečleny ČHS se neliší v ceně, jen v tom, že dostanete mapu dle vlastního výběru zdarma. Výše uvedené ceny nerozlišují mezi členem horolezeckého oddílu a členem HO + ČHS, ale členové ČHS dostanou jako bonus mapu OeAV (obvyklá cena 9 – 12 EUR) dle vlastního výběru. Pro členy ČHS je o něco výhodnější kombinované členství (ale po odečtení ceny mapy se to srovná), pro horolezce nečleny ČHS, kteří chtějí být kvalitně pojištěni, vyjde nejvýhodněji nabídka od Radka Lienertha. Zajímavé může být porovnání pro studenty ročník 84-85. Takže tímto zahajuji vybírání příspěvků, po dohodě (telefon, e-mail) je lze předat osobně, případně poslat poštou.  

Poslední slanění 2010

Napsal: martink Dne: 22.11.10 01:54 Akce
Poslední slanění 2010 se léta páně 2011 konalo na Bílém potoce, v již klasickém prostředí [Více]

Poslední slanění v Bílém Potoce 13.-14.11.

Napsal: Drn Dne: 08.11.10 16:00 Akce | Aktuality
Termín víkend 13.-14.listopad. Místo stejné jako loni - rekreační zařízení Jizerky v Bílém Potoce pod Smrkem. Zájemci o lezeckou část mají sraz v 9:45 v areálu, je tam dostatek parkovacích míst. Na oblasti se domluvíme na místě podle momentálního vývoje počasí, nebylo by špatné naposledy slanit např. z Věže Grálu. Zahájení společenské části se předpokládá po setmění, mezi 17-18hod. Z úsporných důvodů bude pronajatý jen jeden barák bez pokojů navíc, k dispozici bude 16 postelí pro starce, ženy a děti, normální lezci můžou spát na podlaze ve spacáku - spacáky a karimatky s sebou. Kdo tam pojede s menšími dětmi, může si pokoj rezervovat předem u mě. Kuchyň k dispozici není, pouze varné konvice na kafe nebo čaj, stravování z vlastních zásob - studená kuchyně.Hudební nástroje s sebou! Scharlot bude letos ve Španělsku a nevím zda se zúčastní Strážáci, takže se vyjádřete k tomu, jestli kupovat sud piva. Ve Francii jsme s Davidem a Rudou probírali u 5l kartonu Merlotu, jestli by se nemělo uspořádat slanění s vínem, ale možná to byl jen momentální stav mysli, někteří nejmenovaní jedinci měli v té chvíli v sobě cca 2l moku. Pokud chcete pivo, hlasujte, nebo sud zajišťovat nebudu! Alternativně bych mohl zajistit několik 5l krabic Merlotu z Makra. Místo posledního slanění:  

Prodloužený víkend 28.-31.10. v Grazer Berglandu

Napsal: Drn Dne: 02.11.10 16:38 Akce | Aktuality
S Rudou jsme vyrazili do Grazer Berglandu v naději, že tam nebude o moc horší počasí než v Arcu a míň lidí. V údolí bylo po ránu trochu chladno: Přes den bylo v jižních stěnách Rote Wand nádherně: Důležitý poznatek pro ty, kdo by chtěli oblast navštívit na jaře: na Rote Wandu a Barenschutzklamm je zákaz lezení od 1.1. do 31.7.! Na parkovišti pod Rote Wandem je zákaz stání v noci, nejlepší možnost spaní je v kempíku v Ungersdorfu, cca 15-20 minut autem od stěny. Více fotek z akce je na Rudových stránkách: http://www.foto.vojincerny.cz/2010_rakousko/index.htm

Na Václava do Finále

Napsal: Brambůrek Dne: 03.10.10 21:23 Akce
Ve dnech 24.9. - 29.9. jsme s drnTourem vyrazili do Finále, protože podle předpovědi v celé Evropě mělo být hnusně a jenom na jihu v malém kousku kolem Finále mělo být pěkně. A vskutku, skoro celou cestu tam jsme jeli v dešti (a přes San Bernardino i ve sněhové přeháňce), ale ve Finále bylo pěkně.  Lezlo se ve složení výkonnostní dvojice Velbloud + Iva a turistické družstvo Drn + Brambůrek. Zalezli jsme si dobře, akorát pro nás pětkové lezce je tam málo cest, a když, jsou obsazené. Díky prodlouženému víkendu v Čechách to vypadalo v kempu pod Monte Cucco (který je stále zdarma) téměř jako u Mácháče. Počasí se opravdu vyvedlo, až na jedno odpoledne a noc, kdy nás vyhnal déšť od stěny, bylo neustále azuro. O tom, že jsme udělali dobře, nás zpravovaly každý den SMSky z Čech. Večerní zábava se tentokrát nesla ve střídmějším duchu, dokonce jsme s Drnem zkoušeli, které pivo mají nejlepší. Dalo by se říci, že z asi deseti vzorků zklamala pouze jedna značka, když je žízeň, dá se pít i pivo za 49 centů. Víno také proběhlo, ale v relativně malém množství, aby se to nepromítalo do denních výkonů. O zábavu se jinak starala bezejmená hudební skupina z Prahééé a okolí, která ovšem začínala koncertovat po jedenácté hodině večer, takže v našem táboře nenašla moc pochopení. Nestěžovala si snad jenom Iva, jejíž spaní jsme ji všichni záviděli. Celkem jsme tam a zpět najeli 2360km, nejvyšší rychlost podle GPS byla 194km/hod., čímž si Drn ověřil, že mu do nového žihadla namontovali ten správný motor. Pár fotek je tady: 2010-09-25 Finale

Oddílová ledolezba v Norsku???

Napsal: banan Dne: 22.09.10 12:07 Akce | Aktuality
Zazvonil telefon a von to volá Myšák, že chce jet třetí týden v únoru trochu provětrat svoje zbraně a megavelkej foťák. Že prej se mám přestat dloubat v betonu, sebrat par podobných zoufalců a vylízt něco v ledu, co by on mohl vyfotit. A aby to drobet mělo zvuk, tak že nepojedem nikam jinam než do norskýho Rjukanu, mekky ledovýho lezení. Takže apeluju na všechny co se udržej cepínu (stačí podél těla), přidejte se. Ve Rjukanu je lezeni od WI2-0.5m až po WI7-300m, či M10, všechno je to sesypany nakopu v takovy koncentraci, že ani dost línej turista si s sebou nebere svačinu. Najdou se odlehly oblasti v horach i rampouch přimo pod mostem. Na restday je hned nad mestem moznost sjezdovyho i bezeckyho lyzovani, bazen je samozrejmosti (ale to plati jen pro burzousty, pankovy rampouchari jen lezou...). Do Osla ted lita supernizkonakladovy WIZZAIR (letenky od 300kč-pravidelne okolo 1000kč), pak je vyhodny pujčit auto (tušim to bylo kolem 12e/den) a 180km do Rjukanu dojet. Ubytko se da sehnat na tyden kolem 4000kč/osoba. Mozna by se naslo i levnejsi. Kdyby se nešel nějakej dobrovolnik s velkým autem (co ty na to Petras?), tak i to se dá, bez trajektu je to 1100km. Nejni to sice typicky supernízkonákladová akce s klepáník kosy ve stanu, ale za ty prachy si každej rampouchář bude myslet, že je v raji :). A čím víc nás pojede, tím to samozřejmě vyjde levnějc, ospolečenský úrovni nemluvě. Víc informací jde najít tady: http://www.iceclimbrjukan.com/index.php http://www.ukclimbing.com/articles/page.php?id=152 průvodce mám naskenovanýho do pdf a můžu na přáni poslat. Jo a počet lidi je omezenej velikosti letadla, tak nevahejte. Banán

Návrh na prodloužený víkend v Tennengebirge cca 4dny od 2. září

Napsal: Drn Dne: 29.08.10 17:48 Akce
Akce by se konala pouze v případě., že vyjde poměrně optimistická předpověď na příští víkend, změna programu vyhrazena. Odjezd ve čtvrtek nebo pátek odpoledne, nástup na chatu je 3-3,5 hodiny, ale v těsném okolí chaty jsou kratší cesty na první a případně odjezdový den. V případě příznivého počasí 3, max 4 noci na chatě. Informace o chatě a cestách kolem: http://www.werfenerhuette.com/. Rozpětí obtížností by mělo uspokojit skoro každého. Na uvedenou cenu ubytování v lagru 8,50 EUR/noc pravděpodobně půjde získat slevu na průkaz OEAV, chata patří OTK, které si s OEAV obvykle vzájemně uznává slevy. Najde se někdo, kdo by se mnou sdílel nadšení pro plánovaný výlet? Drn.  

Hochswab 10.-12.7.2010

Napsal: Drn Dne: 16.07.10 08:12 Akce | Aktuality
Fotky z poměrně vydařeného prodlouženého víkendu na chatě Voisthalerhutte od Petrase: http://studiopetras.rajce.net/Hochschvab_2010 Průběh akce: příjezd v pátek před půlnocí do Seewiesen, zaparkování a přespání před závorou na přístupové cestě k Voisthalerhutte (chata OEAV). Ráno cestou na chatu výstupy na Hollmauer a večer ubytování na chatě a dodržování pivného režimu. V sobotu výstupy v J stěně Hochswabu a večer opět pivný režim. V pondělí kratší výstupy na Karlmauer a Edelspitzen těsně nad chatou a odpoledne odjezd domů.

Zlatý Cepín

Napsal: Dne: 02.06.10 20:57 Akce | Aktuality
Ahoj, prosím všechny členy našeho oddilu, aby se zamysleli a potom se rádi a s nasazením:) přihlásili jako dobrovolníci na Zlatý Cepín. Zatím počítam s Taňou, Drnem, Ivou U.,Evou B. a mnou. Je to zoufale málo a je to stežejní akce našeho oddílu, kterou se prezentujeme. Plánujeme schůzku během června, abychom dohodli podrobnosti. Díky Petra K.

Jorasy napodruhé

Napsal: banan Dne: 01.04.10 23:11 Akce | Aktuality
Úvaha dlouze předtím (po osmi pivech a pár magickejch okách):Pokaždé, když se vracím z hor, se něco změní. Něco praskne, jiné se zocelí, to zabolí, to se naopak uzdraví…..člověk je na pochodu. Vpřed, či vzad. Tělo i duše v horách procházejí očistcem. Hory tě pozřou, rozkoušou na padrť. Jsi-li připraven a ony nakloněny, pak tě i vyvrhnou a vpustí do života. Je jim jedno v jakém stavu a zda vůbec tě vyplivnou či vykálí, na co tě překoušou a rozdrtí. Je jim jedno jak moc nebo málo. Je jen na tobě, zdali se po vyvržení ze stolice vzpamatuješ, něco se naučíš a z pohnojeného rozdrceného zárodku vzejde statný strom, nebo se pouze v hovnech poválíš. Kopce tě odhalí dohana a vystaví na odiv či ku posměchu, podle toho co zasloužíš. Je jen na tobě čeho si všimneš, je jen na tobě co s tím uděláš. Hory nedělají nikoho lepším či horším, silnějším či slabším. Jen ti dávají příležitost něco změnit. Začínáš znovu a v ruce máš mapu. A to je ten důvod proč jezdím do hor a proč lezu i když se bojím víc jak metr nad zemí. A to je také ten důvod, proč už podruhé mířím do stěny, která mě již jednou před pěti lety překousala a vyvrhla v pořádně smradlavé stolici ….Chci se ještě jednou nechat překousat, překalit nebo překálit. Čím víc tím líp. Volba je tedy jasná. Pojedu ještě jednou na Jorrasy! Zůstal jsem té stěně stěn dlužen vrchol… Kapitola prvníVšechno k tomu vedlo. Jdu na lyže a myslím na to, jak bude fyzička ve stěně zatraceně potřebná. Jdu lézt a doufám, že nalezené metry si tělo zapamatuje. Při běhání po jizerských lesích se mi v mysli honí vzpomínky na předlouhé nástupy a sestupy. Při běžném životě jsem přestal používat rukavice, aby si ruce zvykly na chlad…..Je to tady. Ležíme s Plechym ve ždáráku přímo pod setmělou stěnou. Nabalení v péřovkách a plni optimismu čekáme až se dovaří čaj. Je celkem teplo, jasno. Nebude víc jak minus deset-patnáct. Cesta vypadala odspodu dobře. Černý led co nás s Pavlem před lety tak potrápil v Rubáši je překrytý většinou polystyrénovým firnem. Kuloáry spojující ledová pole jsou slušně vyledněné. Jen do vrcholové 300m stěny není moc vidět, ale stejně tam prý moc ledu nebývá. Předpověď na další 2-3dny velice slušná, SMSky od kamarádů a ženy z údolí nám dávají značnou šanci. Snad první letošní několikadenní okno v počásí nám dává šanci. Jen se musíme vyrovnat se silnějším větrem. To nám musí stačit, nemůže chtít všechno. V jednu ráno vstáváme a po druhé hodině už sbalení šlapeme první metry pod trhovku. Máme tam z večera porychtovaný fix, takže by obvyklá zdržovačka nemusela trvat tak dlouho a sebrat tolik sil. Po třetí hodině už za svitu čelovek dupeme souběžně po prvním ledovém poli. 500m dlouhá většinou 70°ová skluzavka je za námi krátce po svítání. Je čas na první amarounové tyčinky. Musíme nabrat síly do dalších délek v kuloáru. Led se tady staví na zadní a místy značně ubývá. Valíme dál klasicky. Stěna nás na pár délek sevřela do několik metrů širokého koryta. Rozměry stěny nabývají na neskutečných rozměrech. Všechno už je daleko, všechno je studené a ponuré. Na ledovec v údolí už svítí v plné síle slunce, ale my se při jištění nepřestáváme klepat zimou. Vytahování péřovek z báglu na tu chvíli neriskujeme a lezení v téhle obtížnosti by s nimi stejně možné nebylo. Vědátoři ve stěněVrcholová stěna se občas probudí, oklepe se a všechen bordel se pak seběhne a soustředí do našeho kuloáru. Plechy při jednou z takových kameno-ledopádů procedí mezi zuby, že kdyby se nahoře vysral, určitě by to proletělo celou cestou a dopadlo přesně do místa našeho nástupu. Chvíli jsem jeho teorii nevěřil a několik délek mi ležela v hlavě a v kalhotách, až jsem se jako pravý mladý vědec rozhodl ji ověřit. Jelikož Plechy než něco publikuje, rád to ověří hned dvakrát, testoval teorii hned druhý den ráno. Jako závěr lze konstatovat: a) teorie je pravdivá, nelezte proto cestu Colton-McIntyre za jinou dvojkou!!!, b) před osobní retestací teorie, si smotejte lana na štand, trajektorie zkušebních předmětů je vskutku neodhadnutelná.   Hlavní dějstvíKolem poledne svačíme pod klíčovou délkou spodní části cesty. Led je kolmý, jeho tloušťka se povážlivě zmenšuje a s tloušťkou ubývají i možnosti jištění. Lézt v plné polní a s báglem špatně jištěné WI6 s výhledem na ledovec, který je 700m pod vámi je celkem žrádlo, jen si nenechat zaskočit….V duši kvituju nalezené metry v ledu, co jsem jich jen letos absovoval. Po nejtěžší délce ledové části cesty se sklon opět postupně zmenšuje, natečení se z předloktí vrací zpět do lýtek a nezbývá než běžet, utíkat co nám lýtkové pletence, dech a zásoba šroubů dovolují. Ve čtyři hodiny žvýkáme další amarouny pod vrcholovou stěnou. V duchu při tom počítám. Na vrchol 300 výškových metrů, údajně 3-4délky lezení a pak 3 lehčí hřebenem po napojení se do Wolkerova pilíře. Do úplné tmy 3 hodiny….to musíme dát. Zabivakujem na vrcholu. Ve stěně jsme stejně za celou dobu ani nepřičuchli k nějakému místu na kterém by se dalo postavit bez toho, aby při tom praskaly lýtka. O sezení nemůže být řeč. Nesmíme se zdržovat a co nejrychleji na vrchol… Snažím se vybrat nejpravděpodobnější směr. Obrovská, rozlehlá, snad 500 široká vrcholová stěna nabízí všechno. Převislé kouty, plotny, desítky rozlámaných žlabů…všechno podrhuje úžasná expozice a pocit blízkosti vrcholu. Čert aby se v tom vyznal, kam to všechno vede. Volím směr nejmenšího odporu a snažím se rychle odlézt. Tělo už začíná bolet. Však už máme skoro tisíc metrů lezení a jedenáct hodin lezení v krvi. Rychle na vrchol! Led ubývá až úplně mizí. Jištění minimální, nápor na nervy sílí. „Jestli jebneš, tak jsme voba mrtvý vole“ uporňuje mně občas Plechy mezi drkotáním zubů. Snažím si to nepřipouštět. „Lez jako vždycky. Nic co bys nezažil, jen v klidu“ snažím se vzdálit od reality. Snaha o rychlé lezení dostává na frak. Obtížnost stále stoupá. Jedna délka=jedna hodina=nakost zmrzlej parták=ještě pomalejší postup. Rovnice platí dokonale. V půl sedmé už jsem v koncích. Světla že bych vrazil i do sloupu veřejného osvětlení a navíc jsem nalezl do zjevně slepého směru. Pohyby těžknou až jsou na hranici proveditelnosti, jištění dobrých 10m pod nohama. Nemam na to! Konec, nevím jak dál! Ve větru se pokouším domluvit s Plechym co s touhle nahovno situací. Bivak ve vrcholové stěně nepřipadá v úvahu, není tady ani 10cm čtverečních v rovině a my musíme zalézt do ždáráku, jinak z nás vichr vycucá všechno teplo. Padlo rozhodnutí. Po složitém slézání a slanění od pochybných skob sjíždíme zpět na konec ledového pole a po hodince akrobatického cvičení v mávání s cepínem máme poličku akorát tak na sezení pro dva. Nohy budou viset do doliny. Zalézáme do ždáráku a spacáku a zapalujeme v rukou svíraný vařič. Druhý musí držet žďárák. Přemýšlím o tom, jak je mi v podstatě parádně teplo a o co je tenhle bivak lepší než ten před pěti lety v Rubáši, kdy jsme viseli bez spacáku, péřovek i poličky v podobném místě. Asi jsem se přeci jen něco naučil…sundávám si při tom boty. A KURVA!!! Palec levé nohy je dokola obalený jedním velkým puchýřem, jako prsten. Dohajzlu, omrzly mi prsty. Už je to tu zas. Mam tu levačku nějak rozhašenou. Za celý den jsem necítil nic zvláštního a takovýhle překvapení. Bohužel se teď nedá nic dělat. Nic než dolézt cestu a sestoupit do doliny. Noc byla taková jaká asi musel být. Plechymu povolila polička pod zadkem, takže noc tráví ve visu a krátí si jí nadávkami, úlevným vzdycháním a klepáním kosy. Já sedím, ale každý poryv větru mě zlomí v pase tak, že si omlátím hlavu o pokrčená kolena. Ale chvílemi upadám do spánku a je mi celkem teplo. Jak říkám, nebyla to špatná noc. Ráno už jen ověřujeme včerejší zdání, že vrcholovou stěnu polezeme skoro celý den. Pět délek nám trvalo snad osm hodin. Na vrchol se dostáváme poupraveným směrem až ve čtyři odpoledne. „Ahoj starý brachu, dlužil jsem ti návštěvu z minul a dluh mám splacen“. Je neuvěřitelný rozhled a dostavuje se chvilkové uvolnění. Cpeme do sebe předposlední tyčinku a mažeme dolů.      „Sestup je v tomto období obzvláště vypečený…“ Slézání lavinézního žlabu. Přeskok odrhovky, kde si Plechy neodpustil předváděčku, kterak se tlama pohubě brzdí cepínem. Pochod po ledovci. Slanění. Ruletový sestup spodního ledovce a hledání chaty potmě pomocí GPS na mobilu, výškoměru a s pomocí fotek a na závěr vykopávání skoro 2m vysokého tunelu ke vstupu do winterraumu z verandy chaty, která je vytrčená dobrých 200m nad ledovec. Už toho máme vážně dost. Kecy o jídle už jsou definitivně zakázaný. Jediné co máme je čínské polévka na každého a poslední kapky plynu. Dehydratací žereme sníh po hrstech. Uvnitř přichází mírná úleva a už se téměř radujeme, že máme všechno za sebou. Jen ten hlad a žízeň. Od chaty už má vést do údolí turistická cesta. Vidíme vesnici v údolí pod sebou, kousek dál Courmayeur. Herdek, ti si tam určitě žerou…. Ráno balíme co nejdříve. Děsí mne zhoršující se prsty a ostré slunce, které později nataví sníh a my se v tom budeme muset bořit. Bohužel se ukázalo, že nejhorší část sestupu je teprve před námi. Po chvíli se ztrácíme v labyrintu skalních prahů a stále se nám nedaří najít sestupitelný směr. Slunce paří, je vedro, poledne. Všechen sníh už je dávno rozměklý. Propadáme se místy skoro po prsa. Začínám mít značně stažené půlky a čekám, že každou chvíli odjedeme se základovkou přes práh do doliny. Herdek, já tady přece nebudu pobíhat jak blázen a čekat až ujedu s lavinou a skočím přes práh. A při tom už vidím do údolí na terasu restaurace…Napadá mne i varianta vrtulníku. Plechy se zdá být víc v klidu. Situaci nakonec vyřeší jedna nožová skoba, slanění a úprk žlabem. No už byl nejvyšší čas. Pak už jen sprostá prodíračka rozměklým sněhem na lyžařský okruh. Upadám na urolbovanou běžkařskou stopu a zaplavuje mne teplo a klid. Připitoměle se usmívám a vychutnávám pocit bezpečí a konce trápení. Zase jsme dole, zase jsme to zvládli. Běžkaři nás míjejí z bezpečné vzdálenosti. Individua válející se ve stopě a blaženě se usmívající asi moc důvěry nevzbuzují.Večer už ležím na pohotovosti v chamonické nemocnici. Nohu v lázni a do žil mi proudí obsah kapačky. Doktor v goráčích pravil, že prej je to intermedium a řezat že nebude. Uff, aspoň něco. Až do teď mne ale vlastně nenapadlo, že by to mohlo být až tak vážné. Ovšem druhý den si s Plechym pro nedostatek adrenalinu v žilách běžíme ještě trochu pobloudit v mlze po ledovci pod stěnu, sjet nesjetelný les na lyžích, ztratit se v noci a znovu se nalézt a to všechno jen proto, že máme pod stěnou věci, které tam přece nemůžeme nechat. Omrzlinám to zjevně neudělalo dobře a v noci už jsme zase na pohotovosti, tentokráte oba. Já si užívám odstraňování nekrotické tkáně pod rajským plynem a Plechy mezi tím tahá z doktorů rozumy jak se o jeho omrzlé prsty dál starat. Nakonec jsme to oba přežili a to včetně všech částí těla, ale příště tam ten matroš asi radši necháme. Navíc jsme se shodli, že tahle výprava byla teda obzvláště vypečená …Co to vlastně bylo Grandes Jorasses, Colton-McIntyre – WI6, M6, 1200m, vrcholová stěna pravděpodobně dolezena cestou Extream Dream (ale kdo ví).17.-18.3.2010. Banán a Plechy. Letos jsme byli zatím se vší pravděpodobností jediní, kdo dokázal vylézt severní stěnu a sestupit na jih….

Plánované lezení - akce "Jarní Francie" - 23.4.-1.5.

Napsal: Drn Dne: 28.03.10 15:58 Akce
Odjezd v pátek 23.4. odpoledne, plánovaný příjezd do oblasti v sobotu ráno. Návrat v sobotu 1.5. odpoledne, plánovaný příjezd do Liberce v neděli 2.5. ráno. Plánované oblasti Thaurac, Hortus a okolí, v případě nepřízně počasí změna programu vyhrazena. Výřez z automapy Thaurac a okolí. Montpelliér je cca 20km J pod spodním okrajem mapy. Základní info o oblastech nejdete na www.cosiroc.org. O Thaurac píšou na lezci: http://www.lezec.cz/clanky.php?key=8279. Novější informace o Hortus: http://cmel.over-blog.com/article-32479425.html pouze ve Francouzštině. Proti stavu v posledním průvodci z r. 2003 inzerují hodně nových cest, takže informace o menší zajištěnosti, uvedené na cosiroc, jsou už neplatné. Plánovač tras: http://www.viamichelin.com/. Počasí ve Francii: http://france.meteofrance.com/ Obsazenost aut - může ještě dojít ke změnám, kdyby si někdo vyvrknul kotník nebo dostal spalničky: Jouza - auto: Jouza + syn, Táňa, Evab Pepis - auto: Pepis, Kapitán + 1, Zbýťa Drn - auto: Drn + dcera, Velbloud, David. Plechy si není jist, jestli bude zakládat další auto, bude se rozhodovat na poslední chvíli. Pokud se chce přidat někdo další a nabízí/hledá přepravní kapacity, nechť se ozve formou komentáře. 

Report z Pinnistalu

Napsal: RK Dne: 19.03.10 16:33 Akce | Aktuality
Vážení a drazí, jak jste již mohli zjistit níže z Ondrova článku, podařilo se nám před týdnem spolu s našimi milými přáteli Kódlem a Ferdysem vyjet na krásný a pohodový zájezdík do Stubaiských Alp. Abychom sem nepsali pořád jen my z oddílu, předkládám zde výstižný Ferďákův report z celé akce:   Ledové frézy v Pinnistalu Letošní ledařská sezóna byla dlouhá a plodná. Přesto jsme začátkem března začali pociťovat, že se blíží její konec. No a když Kašpisovi konečně Mamuti dovalili luxusní ledařské rukavice, tak bylo jasné, že ve Štolpichu je hoblovat nebude. Takže slovo dalo slovo a 11. března večer uhání ve po střechu napraném Forestru čtyři ledové frézy směr Štubai. Cílem výpadu bylo boční údolí Pinnistal. Cesta probíhala pohodově, motor spokojeně bručel, spolujezdci spokojeně dřímali a když jsem si zdřímnul i já coby řidič, tak jsem pro jistotu dal kousek za Mnichovem pauzu. Ráno v šest jsme už opět uháněli do hor. Na parkáč na začátku údolí jsme dovalili po menším kufrování a rozhodování kam vlastně pojedem  kolem desáté a pěkně přitlumeni váhou batohů, jsme začali stoupat po urolbované cestě do ledového srdce údolí. Po vydatné vycházce, která trvala skoro dvě hodiny, jsme dorazili k ledům. Po chvilce rozhodování se elitní dvojka HO Loko, tedy Roman s Ondrou rozhodnou pro nádherný rampouch Männer ohne Nerven a naše dvojka přátel HO Loko, trochu zdemolovaná řízením, naběhne do pěkně vypadajícího kuloáru. Zde se ale potvrdilo pravidlo, že je to horší než vypadá. Led byl totální trubkáč, takže poté co jsme do údolí poslali slušnou porci trubek, jsme zavěsili pytel. Naštěstí byl asi o sto metrů dál pěkný asi 80 metrů vysoký rampouch. Led byl pěkně zmrzlý a členitý, takže lezení parádní, jen mě se furt nahoru nějak nechce a tak se nahoru vleču jak želva. Asi 15 metrů pod hranou, kde se led začal pokládat zaštanduji a začnu dobírat parťáka. Když je asi čtyři metry pode mnou, tak najednou slyšíme zlověstné rupnutí a pak už je nad námi parádní kšilt macaté laviny. Vteřiny se vlečou, sníh mám všude a doufám, že to bude jen sníh, co nás trefí. Když je konečně po všem, tak vypadáme jak po návratu z Patagonie, takže nezbytné foto a leze se dál. Led pak slaníme najednou a zbylých deset metrů na zem už slezem. S klukama se sejdem u hospody, která je na konci cesty. Kluci jsou nadšení z úžasného lezení a nám je jasný co budem dělat zítra. Pod jedním megašutrem necháváme matroš a v pohodě mažem dolů. Večer a noc nakonec trávíme v jednom luxusním krmelci, prostě paráda sedět na balících sena se čtyřmi plynovými vařiči, jejichž obsluha je čím dál veselejší, neboť medvědí mléko s hitem večera - nemrznoucím Zlatopramenem v plastu, dělá své. Vstáváme do parádního rána, kdy azuro doplňuje pouze několik mraků. S báglama jak pírko dovalíme pod „náš“ rampouch. Kluci valí na další macatý cíl jménem Kerze. Kódl tahá první délku po karfiólech a já na chvilku zapochybuji, že by zas horší než vypadá? Ale ne. Kódl dá s přehledem a pod dozorem dvou Němců první délku. Já se s tímto obecenstvem peru s ledem a pár metrů mi trvá než najdu pohodu a začnu se těšit na komín co mě čeká. Když dolezu na štand, tak vidím, že bylo na co. Lezení v rozporu, šroub v ledové bouli přesně dle kostlivce z katalogu Petzla a už uháním parádním ledem, který je vše, jen ne kompaktní a zajistitelný. Šrouby drží asi tak polovinou své délky a tak mi postupem času začíná natejkat. Naštěstí se terén už začíná trochu klopit, tak na 85 st. a led je kompaktnější. Díky tomu přestávám šroubovat a raději lezu, než mi nateče úplně. Na štandu se mi dostane od parťáka pochvaly, tedy že jsem prase. Na vršek už zbývá jedna krátká pěkná délka a ještě lepší pocit. Pohodové slanění a pak se jdem pokochat, jak kluci bušej. Ti mezitím dali Kerze a naběhli do dalšího rampouchu. Jsou to zkrátka megafrézy. Při sestupu se dohodnem, že sena bylo dost a jdem spát do tepla privátu. Protože dehydratace je hrozná, nakoupíme dva sixpaky piva a vychytáme bydlení se stádem daňků. Večer opět pohoda jak má být a po vydatné tyrolské snídani hurá na kopec. Na doporučení megafréz nastupuji do Kerze. Kluci jdou odpytlit náš kuloár. Led je přemrzlý a ruce nějak moc tahaj, ale nakonec docválám na štand. Nade mnou začíná lezení. Led je stále mírně převislý a zakončený převisem, takže to slibuje mocné zážitky. Kódl neohroženě nastoupí a když vidím jak často vyklepává a šroubuje, tak se začínám fakt těšit. Pak zmizí za převisem a po chvilce slyším vítězný pokřik. Takže hurá nahoru. Už po pár metrech zjišťuji, že jsem asi nechal nohy v batohu a jako správné tele na druhým táhnu všechno rukama. Bohužel to nerozchodím za celou délku a předloktí mám na prasknutí, jazyk na vestě, ale nakonec jsem nahoře. No paráda, teď už pěkně dolů a opalovačka na sluníčku je jak z katalogu. V klídku sestoupíme k hospodě a pozorujem ze závětří dřevníku, jak kluci buší. Jde jim to tak pěkně, až z toho na sluníčku usnu. Pak už jen cesta dolů a domů, kdy za Mnichovem zjišťujem, že by bylo lepší zůstat v prosluněném Tyrolsku, protože sněhová bouře je hezká jen když ji člověk vidí v televizi a ne čelním oknem auta. No co dodat, parádní výlet v super bandě, krásný počasí a ještě lepší lezení. Ferdys   Foto Kódl a Ferdys, další jejich obrázky najdete na http://kodl13.rajce.idnes.cz/stubai_0310/#album Berg Heil!  

Ledy Pinnistal 12.3.-14.3 (úvod do problematiky:)

Napsal: ondrej Dne: 19.03.10 11:05 Akce
  Ahoj přátelé, část ledolezecké sekce HoLoko vyrazila opět na ledovýjezd do Rakouska, a tak podávám krátký report. Byli jsme 4 (Kašpus, Ferďák, Kódl, já) a jeli jsme autem. Pinnistal je boční údolí (orograficky vpravo) Štubajtálu. Narůstají v něm ledy slušné výšky (až ke 100 m), přiměřené kvality (od květáků až po kompaktní), akceptovatelné obtížnosti (od WI4 do WI6 + nějaké mixy) a slušného množství (za 3 dny stihnete tak akorát to úplně nejhezčí). Mělo by to být určitě to nejlepší, co ve štubajtálu najdete.  Jediná drobná vada na kráse je ta, že tam musíte dojít pěšky a není to zrovna nejblíž (pro představu srovnání s jizerkama - když se vyštracháte z Ferdinandova až pod nejvyšší štolpišský led, tak v pinnistálu jste teprv tak v půlce... no, ve 2/3, ať nežeru). A navíc hrozí kolize se sáňkaři - jde se po veřejné sáňkařské cestě. Na druhou stranu, aspoň tam neleze moc lidí, je to tam hezké, po cestě procházíte kolem stáda bizonů (nebo co to je) a když si s sebou přibalíte z domova kromě svačiny také sáně anebo ježdík, budete večer dole cobydup. My jsme teda sáňky neměli, takže jsme zvolili taktiku depozitu, kam jsme přes noc schovávali lezecký cajk, abychom se s ním nemuseli pořád trmácet. Naštěstí jsme ho ráno pokaždé našli komplet. Zajímavé bylo, že hlavní ledy byly natečené pěkně, skoro až nadstandartně (oproti fotu v průvodci), zatímco boční varianty a mixy zase málo anebo vůbec. První noc jsme spali na benzínce, druhou v seníku a třetí v apartmánu se snídaní (..taková je proměnlivost věcí, jak by řekl Čuang c'). A to je asi tak všechno, co mě momentálně napadá. Bylo to krásné (jak by řekl Sokol). Lezli jsme tohle: Männer ohne Nerven: Kerze a Rumpelkammer: Gully: Vorhang (to je ten vzadu vlevo): Ještě nějaké obrázky najdete tady. Na další ledovýjezd bych to viděl asi až příští sezónu, už teď si ale můžete blokovat místa v autě. Snad se tam všichni vejdem. Mějte se krásně a skládejte básně, Ondra Ho.