Archiv článků

Kalendář

<<  prosinec 2019  >>
poútstčtsone
2526272829301
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
303112345

Zobrazit ve velkém kalendáři

Hochswab 10.-12.7.2010

Napsal: Drn Dne: 16.07.10 08:12 Akce | Aktuality
Fotky z poměrně vydařeného prodlouženého víkendu na chatě Voisthalerhutte od Petrase: http://studiopetras.rajce.net/Hochschvab_2010 Průběh akce: příjezd v pátek před půlnocí do Seewiesen, zaparkování a přespání před závorou na přístupové cestě k Voisthalerhutte (chata OEAV). Ráno cestou na chatu výstupy na Hollmauer a večer ubytování na chatě a dodržování pivného režimu. V sobotu výstupy v J stěně Hochswabu a večer opět pivný režim. V pondělí kratší výstupy na Karlmauer a Edelspitzen těsně nad chatou a odpoledne odjezd domů.

V Jablonci se staví nová lezecká stěna

Napsal: Drn Dne: 07.06.10 09:12 Aktuality
V listopadu má být v Jablonci nad Nisou otevřená nová lezecká stěna, informace jsou na http://www.lezeckaarena.cz/

Zlatý Cepín

Napsal: Dne: 02.06.10 20:57 Akce | Aktuality
Ahoj, prosím všechny členy našeho oddilu, aby se zamysleli a potom se rádi a s nasazením:) přihlásili jako dobrovolníci na Zlatý Cepín. Zatím počítam s Taňou, Drnem, Ivou U.,Evou B. a mnou. Je to zoufale málo a je to stežejní akce našeho oddílu, kterou se prezentujeme. Plánujeme schůzku během června, abychom dohodli podrobnosti. Díky Petra K.

Jorasy napodruhé

Napsal: banan Dne: 01.04.10 23:11 Akce | Aktuality
Úvaha dlouze předtím (po osmi pivech a pár magickejch okách):Pokaždé, když se vracím z hor, se něco změní. Něco praskne, jiné se zocelí, to zabolí, to se naopak uzdraví…..člověk je na pochodu. Vpřed, či vzad. Tělo i duše v horách procházejí očistcem. Hory tě pozřou, rozkoušou na padrť. Jsi-li připraven a ony nakloněny, pak tě i vyvrhnou a vpustí do života. Je jim jedno v jakém stavu a zda vůbec tě vyplivnou či vykálí, na co tě překoušou a rozdrtí. Je jim jedno jak moc nebo málo. Je jen na tobě, zdali se po vyvržení ze stolice vzpamatuješ, něco se naučíš a z pohnojeného rozdrceného zárodku vzejde statný strom, nebo se pouze v hovnech poválíš. Kopce tě odhalí dohana a vystaví na odiv či ku posměchu, podle toho co zasloužíš. Je jen na tobě čeho si všimneš, je jen na tobě co s tím uděláš. Hory nedělají nikoho lepším či horším, silnějším či slabším. Jen ti dávají příležitost něco změnit. Začínáš znovu a v ruce máš mapu. A to je ten důvod proč jezdím do hor a proč lezu i když se bojím víc jak metr nad zemí. A to je také ten důvod, proč už podruhé mířím do stěny, která mě již jednou před pěti lety překousala a vyvrhla v pořádně smradlavé stolici ….Chci se ještě jednou nechat překousat, překalit nebo překálit. Čím víc tím líp. Volba je tedy jasná. Pojedu ještě jednou na Jorrasy! Zůstal jsem té stěně stěn dlužen vrchol… Kapitola prvníVšechno k tomu vedlo. Jdu na lyže a myslím na to, jak bude fyzička ve stěně zatraceně potřebná. Jdu lézt a doufám, že nalezené metry si tělo zapamatuje. Při běhání po jizerských lesích se mi v mysli honí vzpomínky na předlouhé nástupy a sestupy. Při běžném životě jsem přestal používat rukavice, aby si ruce zvykly na chlad…..Je to tady. Ležíme s Plechym ve ždáráku přímo pod setmělou stěnou. Nabalení v péřovkách a plni optimismu čekáme až se dovaří čaj. Je celkem teplo, jasno. Nebude víc jak minus deset-patnáct. Cesta vypadala odspodu dobře. Černý led co nás s Pavlem před lety tak potrápil v Rubáši je překrytý většinou polystyrénovým firnem. Kuloáry spojující ledová pole jsou slušně vyledněné. Jen do vrcholové 300m stěny není moc vidět, ale stejně tam prý moc ledu nebývá. Předpověď na další 2-3dny velice slušná, SMSky od kamarádů a ženy z údolí nám dávají značnou šanci. Snad první letošní několikadenní okno v počásí nám dává šanci. Jen se musíme vyrovnat se silnějším větrem. To nám musí stačit, nemůže chtít všechno. V jednu ráno vstáváme a po druhé hodině už sbalení šlapeme první metry pod trhovku. Máme tam z večera porychtovaný fix, takže by obvyklá zdržovačka nemusela trvat tak dlouho a sebrat tolik sil. Po třetí hodině už za svitu čelovek dupeme souběžně po prvním ledovém poli. 500m dlouhá většinou 70°ová skluzavka je za námi krátce po svítání. Je čas na první amarounové tyčinky. Musíme nabrat síly do dalších délek v kuloáru. Led se tady staví na zadní a místy značně ubývá. Valíme dál klasicky. Stěna nás na pár délek sevřela do několik metrů širokého koryta. Rozměry stěny nabývají na neskutečných rozměrech. Všechno už je daleko, všechno je studené a ponuré. Na ledovec v údolí už svítí v plné síle slunce, ale my se při jištění nepřestáváme klepat zimou. Vytahování péřovek z báglu na tu chvíli neriskujeme a lezení v téhle obtížnosti by s nimi stejně možné nebylo. Vědátoři ve stěněVrcholová stěna se občas probudí, oklepe se a všechen bordel se pak seběhne a soustředí do našeho kuloáru. Plechy při jednou z takových kameno-ledopádů procedí mezi zuby, že kdyby se nahoře vysral, určitě by to proletělo celou cestou a dopadlo přesně do místa našeho nástupu. Chvíli jsem jeho teorii nevěřil a několik délek mi ležela v hlavě a v kalhotách, až jsem se jako pravý mladý vědec rozhodl ji ověřit. Jelikož Plechy než něco publikuje, rád to ověří hned dvakrát, testoval teorii hned druhý den ráno. Jako závěr lze konstatovat: a) teorie je pravdivá, nelezte proto cestu Colton-McIntyre za jinou dvojkou!!!, b) před osobní retestací teorie, si smotejte lana na štand, trajektorie zkušebních předmětů je vskutku neodhadnutelná.   Hlavní dějstvíKolem poledne svačíme pod klíčovou délkou spodní části cesty. Led je kolmý, jeho tloušťka se povážlivě zmenšuje a s tloušťkou ubývají i možnosti jištění. Lézt v plné polní a s báglem špatně jištěné WI6 s výhledem na ledovec, který je 700m pod vámi je celkem žrádlo, jen si nenechat zaskočit….V duši kvituju nalezené metry v ledu, co jsem jich jen letos absovoval. Po nejtěžší délce ledové části cesty se sklon opět postupně zmenšuje, natečení se z předloktí vrací zpět do lýtek a nezbývá než běžet, utíkat co nám lýtkové pletence, dech a zásoba šroubů dovolují. Ve čtyři hodiny žvýkáme další amarouny pod vrcholovou stěnou. V duchu při tom počítám. Na vrchol 300 výškových metrů, údajně 3-4délky lezení a pak 3 lehčí hřebenem po napojení se do Wolkerova pilíře. Do úplné tmy 3 hodiny….to musíme dát. Zabivakujem na vrcholu. Ve stěně jsme stejně za celou dobu ani nepřičuchli k nějakému místu na kterém by se dalo postavit bez toho, aby při tom praskaly lýtka. O sezení nemůže být řeč. Nesmíme se zdržovat a co nejrychleji na vrchol… Snažím se vybrat nejpravděpodobnější směr. Obrovská, rozlehlá, snad 500 široká vrcholová stěna nabízí všechno. Převislé kouty, plotny, desítky rozlámaných žlabů…všechno podrhuje úžasná expozice a pocit blízkosti vrcholu. Čert aby se v tom vyznal, kam to všechno vede. Volím směr nejmenšího odporu a snažím se rychle odlézt. Tělo už začíná bolet. Však už máme skoro tisíc metrů lezení a jedenáct hodin lezení v krvi. Rychle na vrchol! Led ubývá až úplně mizí. Jištění minimální, nápor na nervy sílí. „Jestli jebneš, tak jsme voba mrtvý vole“ uporňuje mně občas Plechy mezi drkotáním zubů. Snažím si to nepřipouštět. „Lez jako vždycky. Nic co bys nezažil, jen v klidu“ snažím se vzdálit od reality. Snaha o rychlé lezení dostává na frak. Obtížnost stále stoupá. Jedna délka=jedna hodina=nakost zmrzlej parták=ještě pomalejší postup. Rovnice platí dokonale. V půl sedmé už jsem v koncích. Světla že bych vrazil i do sloupu veřejného osvětlení a navíc jsem nalezl do zjevně slepého směru. Pohyby těžknou až jsou na hranici proveditelnosti, jištění dobrých 10m pod nohama. Nemam na to! Konec, nevím jak dál! Ve větru se pokouším domluvit s Plechym co s touhle nahovno situací. Bivak ve vrcholové stěně nepřipadá v úvahu, není tady ani 10cm čtverečních v rovině a my musíme zalézt do ždáráku, jinak z nás vichr vycucá všechno teplo. Padlo rozhodnutí. Po složitém slézání a slanění od pochybných skob sjíždíme zpět na konec ledového pole a po hodince akrobatického cvičení v mávání s cepínem máme poličku akorát tak na sezení pro dva. Nohy budou viset do doliny. Zalézáme do ždáráku a spacáku a zapalujeme v rukou svíraný vařič. Druhý musí držet žďárák. Přemýšlím o tom, jak je mi v podstatě parádně teplo a o co je tenhle bivak lepší než ten před pěti lety v Rubáši, kdy jsme viseli bez spacáku, péřovek i poličky v podobném místě. Asi jsem se přeci jen něco naučil…sundávám si při tom boty. A KURVA!!! Palec levé nohy je dokola obalený jedním velkým puchýřem, jako prsten. Dohajzlu, omrzly mi prsty. Už je to tu zas. Mam tu levačku nějak rozhašenou. Za celý den jsem necítil nic zvláštního a takovýhle překvapení. Bohužel se teď nedá nic dělat. Nic než dolézt cestu a sestoupit do doliny. Noc byla taková jaká asi musel být. Plechymu povolila polička pod zadkem, takže noc tráví ve visu a krátí si jí nadávkami, úlevným vzdycháním a klepáním kosy. Já sedím, ale každý poryv větru mě zlomí v pase tak, že si omlátím hlavu o pokrčená kolena. Ale chvílemi upadám do spánku a je mi celkem teplo. Jak říkám, nebyla to špatná noc. Ráno už jen ověřujeme včerejší zdání, že vrcholovou stěnu polezeme skoro celý den. Pět délek nám trvalo snad osm hodin. Na vrchol se dostáváme poupraveným směrem až ve čtyři odpoledne. „Ahoj starý brachu, dlužil jsem ti návštěvu z minul a dluh mám splacen“. Je neuvěřitelný rozhled a dostavuje se chvilkové uvolnění. Cpeme do sebe předposlední tyčinku a mažeme dolů.      „Sestup je v tomto období obzvláště vypečený…“ Slézání lavinézního žlabu. Přeskok odrhovky, kde si Plechy neodpustil předváděčku, kterak se tlama pohubě brzdí cepínem. Pochod po ledovci. Slanění. Ruletový sestup spodního ledovce a hledání chaty potmě pomocí GPS na mobilu, výškoměru a s pomocí fotek a na závěr vykopávání skoro 2m vysokého tunelu ke vstupu do winterraumu z verandy chaty, která je vytrčená dobrých 200m nad ledovec. Už toho máme vážně dost. Kecy o jídle už jsou definitivně zakázaný. Jediné co máme je čínské polévka na každého a poslední kapky plynu. Dehydratací žereme sníh po hrstech. Uvnitř přichází mírná úleva a už se téměř radujeme, že máme všechno za sebou. Jen ten hlad a žízeň. Od chaty už má vést do údolí turistická cesta. Vidíme vesnici v údolí pod sebou, kousek dál Courmayeur. Herdek, ti si tam určitě žerou…. Ráno balíme co nejdříve. Děsí mne zhoršující se prsty a ostré slunce, které později nataví sníh a my se v tom budeme muset bořit. Bohužel se ukázalo, že nejhorší část sestupu je teprve před námi. Po chvíli se ztrácíme v labyrintu skalních prahů a stále se nám nedaří najít sestupitelný směr. Slunce paří, je vedro, poledne. Všechen sníh už je dávno rozměklý. Propadáme se místy skoro po prsa. Začínám mít značně stažené půlky a čekám, že každou chvíli odjedeme se základovkou přes práh do doliny. Herdek, já tady přece nebudu pobíhat jak blázen a čekat až ujedu s lavinou a skočím přes práh. A při tom už vidím do údolí na terasu restaurace…Napadá mne i varianta vrtulníku. Plechy se zdá být víc v klidu. Situaci nakonec vyřeší jedna nožová skoba, slanění a úprk žlabem. No už byl nejvyšší čas. Pak už jen sprostá prodíračka rozměklým sněhem na lyžařský okruh. Upadám na urolbovanou běžkařskou stopu a zaplavuje mne teplo a klid. Připitoměle se usmívám a vychutnávám pocit bezpečí a konce trápení. Zase jsme dole, zase jsme to zvládli. Běžkaři nás míjejí z bezpečné vzdálenosti. Individua válející se ve stopě a blaženě se usmívající asi moc důvěry nevzbuzují.Večer už ležím na pohotovosti v chamonické nemocnici. Nohu v lázni a do žil mi proudí obsah kapačky. Doktor v goráčích pravil, že prej je to intermedium a řezat že nebude. Uff, aspoň něco. Až do teď mne ale vlastně nenapadlo, že by to mohlo být až tak vážné. Ovšem druhý den si s Plechym pro nedostatek adrenalinu v žilách běžíme ještě trochu pobloudit v mlze po ledovci pod stěnu, sjet nesjetelný les na lyžích, ztratit se v noci a znovu se nalézt a to všechno jen proto, že máme pod stěnou věci, které tam přece nemůžeme nechat. Omrzlinám to zjevně neudělalo dobře a v noci už jsme zase na pohotovosti, tentokráte oba. Já si užívám odstraňování nekrotické tkáně pod rajským plynem a Plechy mezi tím tahá z doktorů rozumy jak se o jeho omrzlé prsty dál starat. Nakonec jsme to oba přežili a to včetně všech částí těla, ale příště tam ten matroš asi radši necháme. Navíc jsme se shodli, že tahle výprava byla teda obzvláště vypečená …Co to vlastně bylo Grandes Jorasses, Colton-McIntyre – WI6, M6, 1200m, vrcholová stěna pravděpodobně dolezena cestou Extream Dream (ale kdo ví).17.-18.3.2010. Banán a Plechy. Letos jsme byli zatím se vší pravděpodobností jediní, kdo dokázal vylézt severní stěnu a sestupit na jih….

Report z Pinnistalu

Napsal: RK Dne: 19.03.10 16:33 Akce | Aktuality
Vážení a drazí, jak jste již mohli zjistit níže z Ondrova článku, podařilo se nám před týdnem spolu s našimi milými přáteli Kódlem a Ferdysem vyjet na krásný a pohodový zájezdík do Stubaiských Alp. Abychom sem nepsali pořád jen my z oddílu, předkládám zde výstižný Ferďákův report z celé akce:   Ledové frézy v Pinnistalu Letošní ledařská sezóna byla dlouhá a plodná. Přesto jsme začátkem března začali pociťovat, že se blíží její konec. No a když Kašpisovi konečně Mamuti dovalili luxusní ledařské rukavice, tak bylo jasné, že ve Štolpichu je hoblovat nebude. Takže slovo dalo slovo a 11. března večer uhání ve po střechu napraném Forestru čtyři ledové frézy směr Štubai. Cílem výpadu bylo boční údolí Pinnistal. Cesta probíhala pohodově, motor spokojeně bručel, spolujezdci spokojeně dřímali a když jsem si zdřímnul i já coby řidič, tak jsem pro jistotu dal kousek za Mnichovem pauzu. Ráno v šest jsme už opět uháněli do hor. Na parkáč na začátku údolí jsme dovalili po menším kufrování a rozhodování kam vlastně pojedem  kolem desáté a pěkně přitlumeni váhou batohů, jsme začali stoupat po urolbované cestě do ledového srdce údolí. Po vydatné vycházce, která trvala skoro dvě hodiny, jsme dorazili k ledům. Po chvilce rozhodování se elitní dvojka HO Loko, tedy Roman s Ondrou rozhodnou pro nádherný rampouch Männer ohne Nerven a naše dvojka přátel HO Loko, trochu zdemolovaná řízením, naběhne do pěkně vypadajícího kuloáru. Zde se ale potvrdilo pravidlo, že je to horší než vypadá. Led byl totální trubkáč, takže poté co jsme do údolí poslali slušnou porci trubek, jsme zavěsili pytel. Naštěstí byl asi o sto metrů dál pěkný asi 80 metrů vysoký rampouch. Led byl pěkně zmrzlý a členitý, takže lezení parádní, jen mě se furt nahoru nějak nechce a tak se nahoru vleču jak želva. Asi 15 metrů pod hranou, kde se led začal pokládat zaštanduji a začnu dobírat parťáka. Když je asi čtyři metry pode mnou, tak najednou slyšíme zlověstné rupnutí a pak už je nad námi parádní kšilt macaté laviny. Vteřiny se vlečou, sníh mám všude a doufám, že to bude jen sníh, co nás trefí. Když je konečně po všem, tak vypadáme jak po návratu z Patagonie, takže nezbytné foto a leze se dál. Led pak slaníme najednou a zbylých deset metrů na zem už slezem. S klukama se sejdem u hospody, která je na konci cesty. Kluci jsou nadšení z úžasného lezení a nám je jasný co budem dělat zítra. Pod jedním megašutrem necháváme matroš a v pohodě mažem dolů. Večer a noc nakonec trávíme v jednom luxusním krmelci, prostě paráda sedět na balících sena se čtyřmi plynovými vařiči, jejichž obsluha je čím dál veselejší, neboť medvědí mléko s hitem večera - nemrznoucím Zlatopramenem v plastu, dělá své. Vstáváme do parádního rána, kdy azuro doplňuje pouze několik mraků. S báglama jak pírko dovalíme pod „náš“ rampouch. Kluci valí na další macatý cíl jménem Kerze. Kódl tahá první délku po karfiólech a já na chvilku zapochybuji, že by zas horší než vypadá? Ale ne. Kódl dá s přehledem a pod dozorem dvou Němců první délku. Já se s tímto obecenstvem peru s ledem a pár metrů mi trvá než najdu pohodu a začnu se těšit na komín co mě čeká. Když dolezu na štand, tak vidím, že bylo na co. Lezení v rozporu, šroub v ledové bouli přesně dle kostlivce z katalogu Petzla a už uháním parádním ledem, který je vše, jen ne kompaktní a zajistitelný. Šrouby drží asi tak polovinou své délky a tak mi postupem času začíná natejkat. Naštěstí se terén už začíná trochu klopit, tak na 85 st. a led je kompaktnější. Díky tomu přestávám šroubovat a raději lezu, než mi nateče úplně. Na štandu se mi dostane od parťáka pochvaly, tedy že jsem prase. Na vršek už zbývá jedna krátká pěkná délka a ještě lepší pocit. Pohodové slanění a pak se jdem pokochat, jak kluci bušej. Ti mezitím dali Kerze a naběhli do dalšího rampouchu. Jsou to zkrátka megafrézy. Při sestupu se dohodnem, že sena bylo dost a jdem spát do tepla privátu. Protože dehydratace je hrozná, nakoupíme dva sixpaky piva a vychytáme bydlení se stádem daňků. Večer opět pohoda jak má být a po vydatné tyrolské snídani hurá na kopec. Na doporučení megafréz nastupuji do Kerze. Kluci jdou odpytlit náš kuloár. Led je přemrzlý a ruce nějak moc tahaj, ale nakonec docválám na štand. Nade mnou začíná lezení. Led je stále mírně převislý a zakončený převisem, takže to slibuje mocné zážitky. Kódl neohroženě nastoupí a když vidím jak často vyklepává a šroubuje, tak se začínám fakt těšit. Pak zmizí za převisem a po chvilce slyším vítězný pokřik. Takže hurá nahoru. Už po pár metrech zjišťuji, že jsem asi nechal nohy v batohu a jako správné tele na druhým táhnu všechno rukama. Bohužel to nerozchodím za celou délku a předloktí mám na prasknutí, jazyk na vestě, ale nakonec jsem nahoře. No paráda, teď už pěkně dolů a opalovačka na sluníčku je jak z katalogu. V klídku sestoupíme k hospodě a pozorujem ze závětří dřevníku, jak kluci buší. Jde jim to tak pěkně, až z toho na sluníčku usnu. Pak už jen cesta dolů a domů, kdy za Mnichovem zjišťujem, že by bylo lepší zůstat v prosluněném Tyrolsku, protože sněhová bouře je hezká jen když ji člověk vidí v televizi a ne čelním oknem auta. No co dodat, parádní výlet v super bandě, krásný počasí a ještě lepší lezení. Ferdys   Foto Kódl a Ferdys, další jejich obrázky najdete na http://kodl13.rajce.idnes.cz/stubai_0310/#album Berg Heil!  

Kartičky ČHS

Napsal: Drn Dne: 19.03.10 12:49 Aktuality
Kartičky ČHS z 2. kola jsou u mě k vyzvednutí. Z 1.kola mám nerozdané ještě 3. Drn.

Oldaháking

Napsal: jirihusek Dne: 08.03.10 13:11 Aktuality
V souvislosti s Banánovým infem o mixování v Oldalomu si dovolím zmínit ještě (snad) obskurnější zábavy v oblástce u oldřichovského tunelu. Tam se totiž (krom jiného) nachází i pěkná žulová plotna, která je pozůstatkem bývalé lomové stěny. Z důvodu značné sajrajtóznosti stavebního materiálu neslibuje žádné pěkné lezení. O to větší zábava se tam dá užít při visení ve vyjíždějící skobce či ven se drolícím friendu č. 0,25. V loňském roce byla stěna prostoupena dvěma směry, které sledují výrazné trhliny. Uvedená klasifikace je velice orientační. Z důvodu kvakéznosti terénu nemohla být logicky použita stupnice new age, protože pak bychom se nedostali přes A1 a výpovědní hodnota by byla jaká? No? No nulová! Takže byla použita tatranská stupnice násobená oldřichovským koeficientem. Výsledkem je opět nulová výpovědní hodnota, ale to čísílko za áčkem je větší a kvůli číslům přece lezem, ne? S přibývajícími přelezy (chtěl bych vidět toho pomatence, kterej bude chtít ten hnus lízt...) se klasa bude samozřejmě měnit. Veškeré názory na toto téma uvítám. Na závěr poznámka pro mixoborce. Linie „Orient expres“ by snad šla (nevím - na tohle oko nemám) po důkladném vypucování a přejištění přelézt s krumpáčema a zubatejma keckama. Pro úplnost ještě konstatuju existenci mixového koutku, jenž tvoří pravou hranici stěny. Lezení po glazurce, drnech, spárkami. Pěkné. Klasa M5(?). Hákingu zdar!

Oldřichovský mixy

Napsal: banan Dne: 06.03.10 23:06 Aktuality
Jelikož cepíny už má doma snad každej a v Oldřichovském lomu už není pro lidi kam zaseknout, rozhodli jsme se vytvořit případně obnovit několik mixových cest v lomu. I přes malou délku se na nich dá solidně potrápit tělo i mysl. Potrénovat na něco vážnějšího a fronty se na ně zaručeně stát nebudou, ani v případě souběžného kvalitního ledolezeckého kurzu, ať už je odkukoliv...Všechny cesty jsou zajištěny lepenými oky a s bezpečností jištění by tedy neměl být problém, přesto jestliže někdo zjistíte nějaký problém s jištěním, dejte mi vědět!!!! Topy jsou osazeny oky s delšími dříky. V nákresech chybý cesta "PŘES KOŘEN-WI3-M4, 12m", která je prodloužením nejpravějšího rampouchu při příchodu do lomu. Do cesty bylo dodáno oko nad výlez z rampouchu. Oko je tam dodáno pro zvýšení bezpečnosti volných přelezů a není určeno pro TOP ROPE jištění spodní části cesty. Cesta je královsky zajištěná (samozřejmě včetně šroubů) a očekávám proto, že se začne lézt odspodu a poklesne počet lidí, kteří soustavně brousí kořen ve výlezu rybařením a kteří trpělivě okopávají jeden z nej ledů v lomu. Kvalita a obtížnost některých cest je dost variabilní a někdy si stačí vydloubnout nový chyt a jiný ulomit a jedná se o zcela jinou cestu (zejména na Perníkové chaloupce). Obtížnost cest by možná měla být vzhledem k malé délce nižší, ale hodnotím subjektivně a podle nejtěžšího místa. Připomínky ke klase a významným změnám samozřejmě neváhejte zveřejnit.Ať vaše motyky jsou pořád ostré, led neokopaný a cepín ve spáře drží. Banán

Stěna Harcov - otevírací doba březen

Napsal: Drn Dne: 04.03.10 08:54 Aktuality
Otevírací doba horostěny Harcov v březnu 2010

Jizerský Člověk, vyhodnocení akce

Napsal: Drn Dne: 28.02.10 12:02 Aktuality
Slunečné jarní počasí způsobilo, že Panda musel Jizerského Člověka pro naprosto neregulérní podmínky zrušit. V rámci setkání HO Loko Liberec a našich hostů proběhla náhradní akce spojená se vzájemným porovnámím výsledků z lezecké a společenské části. Mezi zúčastněné byly rozděleny věcné ceny v závislosti na jejich umístění. Všem sponzorům děkujeme za podporu! Výsledky v pořadí body lezení/chlast/celkem: 1. Pavel Mezera, Milda Kohout, HO FTVSUK, 179,5/30/209,5 2. Cenda, Pepin, HO FTVSUK, 137,5/26/163,5 3. Banán Jindra, HoLokoLiberec, 119/26/147,5 4. Víťa, Slady, HoLokoLiberec, 70/53/123 5. Striptér, Bernard, HO Štika, 75/44/119 6. Zdenda Bouda, Jiří Bouda, Bouda Team, 54,5/54/108,5 6. Pavel Černý, Jiří Chára, CAO Děčín, 83,5/25/108,5 7. Milan, Lukáš, ELMARCO, 71/35/106 8.Hranolka, Petra Pospěchová, HoLokoLiberec, Akat, 69/31/100 9.Pavel, Peta, Praha, 63/34/97 10. Jirka Vlček, Petriš Honza, HO Mlok, 82,5/9/91,5 11. Ranpa, Swickers, Ústí/CAODěčín, 51/32/83 12. Vejvis, Stanely, HoLoko Liberec, 50/39/79 - špatně sčítali a ke konci si už nedokázali psát čárky, ale to je jejich chyba 13. Ivoš, Týna-předseda, HO Tisá, 23/44/67 14. Linda, Cipis, Bakov-Hradec, 39/27/66 15. Drn, Jouza, HoLoko Liberec, 39/20/59 16. Honza Leníček, Lucie Švecová, HO Hamr, 38,5/16/54,5 16. Josef Kratina, Luboš Král, TJ "C" ČZU, 34,5/20/54,5 Celkem se zúčastnilo 18 dvojic. Výsledky jsou samozřejmě neporovnatelné se zisky dosaženými za regulerních podmínek, např. ve vydařeném ročíku 2009. První tři dvojice měly pěkné bodové zisky v lezecké části a průměrnou část společenskou. Přesto, že se letos nezúčastnilo favorizované zahraniční družstvo, dvě domácí dvojice dosáhly bodový zisk ve společenské části nad 50 bodů. Na to měla našlápnuto i dvojice Vejvis-Stanely, ale jejich stav vědomí před koncem závodu jim už nedovolil přenést dosažené výsledky na papír. Bohužel nebyli schopni psát ani počítat, takže se už nikdo nedozví, jak vlastně dopadli. Snad si příště lépe rozvrhnou síly, je to mladá dvojice s potenciálem se do budoucna zlepšovat. Fotografie z průběhu akce a vyhlášení výsledků

Zlatý Cepín tuto sobotu!

Napsal: Drn Dne: 01.02.10 20:04 Akce | Aktuality
Zlatý Cepín proběhne tuto sobotu - 6.2. Propozice zde Hledá se dobrovolník, nejlépe se slušnou znalostí excelu, který zpracuje výsledky a vystrčí je na net. Taky se hledají dobrovolníci - pořadatelé - hlaste se Táně na tel. 721318157 nebo e-mail jandikova@vertical.cz. Já budu v Zillertalu, takže se výjimečně nezúčastním. Drn. VÝSLEDKY

Alpenverein 2010 - kartičky už přišly

Napsal: Drn Dne: 26.01.10 11:19 Aktuality
Kdo si platil alpenverein, má u mě kartičku k vyzvednutí. Od 6.2. budu na lyžích v Rakousku. Ceník Alpenvereinu pro rok 2010, sekce Austria, včetně slev pro horolezecké odíly a členy ČHS viz http://www.climbingschool.cz/?bcoid=188. Drn.

Průkazky ČHS na rok 2010

Napsal: Drn Dne: 29.12.09 17:54 Aktuality
Průkazky na ČHS rok 2010 si u mě můžete vyzvednout po předchozí dohodě. Příspěvky TJ - TJ Lokomotiva oficiálně zvýšila příspěvky na 400kč za rok, ale my budeme vybírat i nadále 300/150kč postaru. Oddíly si to můžou vnitřně upravit, protože 80% příspěvků se jim vrací zpět a můžou se rozhodnout, že zvyšovat vybíranou částku nebudou. Do oddílového rozpočtu se vrátí z každého vybraného příspěvku 300kč částka 0,8 x 300 - 20, t.j. TJ chce na svoji režii za každého člena 20% ze 400, případně 20% ze 200Kč u studentů a zbytek vybrané částky se vrátí k využití do oddílu. Na rozdíl od státu se můžeme rozhodnout, že nebudeme zvyšovat daně a vydáme se cestou úsporných opatření, např. levnější ubytování na příštím posledním slanění. Drn.

Ples extremistu

Napsal: Dne: 11.12.09 22:52 Akce | Aktuality
23.1. je u nas na Parkhotelu ve Smrzovce Ples Extremistu, byva to fajn. Budu shanet listky, nechcete nekdo jit?Petra

Otevírací doba horostěny Harcov prosinec - leden

Napsal: Drn Dne: 03.12.09 20:28 Aktuality
Otevírací doba stěny v Harcově prosinec 2009 - leden 2010 Pokud se Vám po kliknutí nic nezobrazí, nemáte nainstalovaný acrobat reader.

Placení příspěvků ČHS a zvýhodněné členství v OeAV

Napsal: Drn Dne: 01.12.09 09:49 Aktuality
Na posledním slanění se začaly vybírat příspěvky TJ a ČHS. ČHS do 18-ti let za 100,-, do 60-ti  za 400,- veteráni nad 60 zdarma podrobnosti zde. Oddílové příspěvky jsou za 300-, důchodci a studenti za 150,-. První kolo vybírání chci ukončit do 15. prosince! Druhé kolo pro ty , kteří se nepotřebují pojistit na zimní dovolenou bude začínat v půlce února a uzávěrka bude na Jizerském člověku. V souvislosti s tím je možné se rozhodnout, zda si budete platit pojištění přes ČHS - informace zde nebo je tady možnost zvýhodněného členství v alpenvereinu - buď v sekci Austria - viz informace níže nebo prostřednictvím dohody mezi ČHS a CK Alpy, která zastupuje sekci Insbruck - Praha - informace zde. Jednoznačnou výhodou pojištění přes OeAV je podstatně vyšší limit na záchrannou akci - 22 000 EUR, u ČHS standard pouze 100 000Kč, nadstandard s limitem 300 000Kč už vyjde dráž než alpenverein. e-mail od zoban@seznam.cz: Ahoj, s koncem roku a po intenzivnich jednanich se podarilo dohodnout velmi vyraznou slevu ne clenstvi v OeAV sekce Austria pro cleny CHS. Proto vás jako instruktory členy horolezeckých oddílu oslovuji s aktuální nabídkou pro rok 2010. Díky, že tuto informaci předáte členům vašich oddílů. Radek Pro rok 2010 jsou clenske prispevky do OeAv Austria pro cleny CHS nasledujici: kat.A dat. narození 1950 - 1984 1100,- Kč kat.B 1949 a starší, 1985 - 1991 900,- Kč kat.C 1992 a mladší 500,- Kč Rodinné členství (oba partneři členové ČHS) 2000,- Kč samoživitelé (člen ČHs a děti) 1100,- Kč Podmínkou pro možnost získání zvýhodněného členství v OeAV na rok 2010 je členství v ČHS na rok 2010. Při vyplnění přihlášky k členství v OeAV zašlete spolu s přihláškou kopii členského průkazu ČHS (buď písemně v dopise nebo jako přílohu mailu) Základní dotazy a odpovědi: Jsem členem ČHS, ale nemám ještě uhrazeny příspěvky na rok 2010, mohu využít zvýhodněnou cenu? Ne, zvýhodněná cena je možná výhradně spolu s členstvím v ČHS na 2010. Žiji s partnerkou, ale nejsme oddáni a máme každý jiné trvalé bydliště. Můžeme se přihlásit jako partneři, tedy jeden kat.A a druhý kat. B? Ano, podstatné je podat přihlášku ke členství v roce 2010 jako partneři, bydliště, ani stav nehrají roli. Platí se spolu s přihláškou vstupní poplatek nového člena? Do OeAV sekce Austria nikoli, do ČHS podle stávajících předpisů (registrace přes oddíl 50,- Kč, individuální člen 500,- Kč) Jsem členem horolezeckého oddílu, ale nechci být členem ČHS, mohu čerpat zvýhodněnou cenu? Bohužel ne, ale pro tyto členy horolezeckých oddílů máme také zvýhodněnou cenu a to ve výši 51 EUR kat A, 38 EUR kat B, 20 EUR kat C Jsem členem ČHS, partnerka nikoli, můžeme se přihlásit jako partneři na zvýhodněnou cenu oba? Bohužel ne, pro tyto případy poskytujeme zvýhodněné rodinné /partnerské členství za 89 EUR pro oba, děti jsou zdarma. Jak se mohu přihlásit ke členství v OeAV Austria? Na linku http://www.climbingschool.cz/?bcoid=223 vyplníte přihlášku, do poznámky vepíšete člen ČHS 2010 a odešlete. Na účet uvedený na stránce http://www.climbingschool.cz/?bcoid=188 zašlete odpovídající sumu členského příspěvku do OeAV a na e-mail info@climbingschool.cz zašlete kopii svého členského průkazu ČHS 2010 Pokud máte jakékoli další doplňující dotazy pak využijte telefon 00420603810600 00420603810600 nebo mail info@climbingschool.cz nebo zoban@seznam.cz Příjemný den a dobré polezení v zimní sezóně Radek Mgr. Radek Lienerth tel 00420603810600 www.climbingschool.cz www.climbon.cz  

Pozvánka na večírek

Napsal: cokar Dne: 30.11.09 12:30 Akce | Aktuality
Zdar Večer ze soboty na neděli 19-20. 12. pořádáme se šípusem vytrvalostní "tajný" závod v lezení na stěně ŠUTR . Pravidla budou zhruba takový: polezou dvojky,budou si počítat body za vylezený cesty(jako u JČ. neboPrach 24) Start bude ve21.00, o půlnoci se setmí a lezecká část závodu bude pokračovat ještě hodinu(bude dovoleno používat čelovky, a nebude se už muset lízt po barvách. Každej  vylezenej,nebo slezenej směr (slaŇák) se bude počítat za 5 bodů. V1.00skončí lezecká část a společnejma silama se vrhneme na sud piva.(zvažujeme i tuhle disciplínu zahrnout do soutěže a využít této příležitosti k přípravě na JČ.(bohužel už jde topení..))  kdo by se chtěl zúčastnit,musí se přihlásit předem,protože organizátoři polezou.. těším  se    čokař

Fotky z posledního slanění 21.-22.11.2009

Napsal: Drn Dne: 23.11.09 14:17 Aktuality
Poslední slanění proběhlo za nádherného počasí, v sobotu se lezlo na Supí hlavu, Kohoutí Hřeben, Paličku a Paličník. Jen Pepis, který tuto oblast navrhl, lezl na Ořešníku. Menší samostatná skupinka vylezla na Čarostřelce. V neděli bylo zase nádherně, takže nám nezbylo nic jiného, než jít zase lízt. Večer proběhlo promítání lezeckých fotek a filmů, nejzajímavější byly záběry z Rudovy návštěvy z českými horolezci dosud nenavštívených oblastí Jižního Pamíru na Tadžicko - Afgánských hranicích, dolina řeky Sari-Šitchar. Samozřejmě se taky hrálo na kytaru a vypilo trochu piva a vína. Album fotek z akce

Poslední slanění

Napsal: Drn Dne: 06.11.09 11:24 Akce | Aktuality
Termín posledního slanění je s konečnou platností stanoven na 21.-22.listopadu. Místo konání Bílý Potok pod Smrkem, rekreační zařízení Jizerky. Vývoj počasí se zdá být velmi příznivý, určitě budou špičkové tréninkové podmínky na JČ. Zdravé jádro samozřejmě poleze, i kdyby padaly hovna s háčkama. Jako obvykle bude oddíl hradit ubytování ve vlastním spacáku a chlastat bude každej za svý. Co se týká sudu, tak nevím, jestli chcete jít večer popíjet na Bártlovku, tak nemá cenu nic zajišťovat. Pozor důležité referendum - piště komentáře, jestli považujete za lepší zajištění sudu s točením piva za režijní cenu, nebo variantu, že si každý přiveze s sebou vlastní pití podle uvážení. Podrobné informace o přístupu a turisticka mapka s polohou okolních lezeckých oblastí: klikni sem . Drn.

Provozní doba horostěny Harcov Listopad 2009

Napsal: Drn Dne: 04.11.09 08:37 Aktuality
Provozní doba se zobrazí po kliknutí sem v pdf Kdyby se nedařilo, tak po kliknutí sem