Archiv článků

Kalendář

<<  leden 2018  >>
poútstčtsone
25262728293031
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930311234

Zobrazit ve velkém kalendáři

"Deník": Tatry 24.-28.9.2009

Napsal: standa Dne: 08.10.09 21:59 Aktuality

Odjezd 24.-25.9.

Vyrážíme trochu později, kvůli Stanelymu. Megane je hezký, velký auto. V autě volná konverzace o lezení, Vejvis zařizuje Stanelymu pojištění. Kontroluje nás policejní hlídka, ale v pohodě (trochu strach, protože Stanely má v kufru nějaký zakázaný věci :) Hranice přejíždíme po druhý ráno. Pak usínám a po více-méně nerušeném spánku přijíždíme do Tatranské Lomnice. Péťa řídil celou cestu. Spíme v bufetím přístřešku.
Den líný 25.9.
Po vydatném dvouhodinovém spánku jsme jednohlasně rozhodli, že 850 výškových metrů z Tatranské Lomnice do Skalnatého plesa pojedeme lanovkou. Všude byly mraky (mlha). Na stanici lanovky necháváme bágly a kromě sedáku i všechny věci na lezení. Stanely domluvil, že na stanici můžeme přespat. Vejvis rozhodl, že půjdeme normálkou na Lomnický Štít. Cestou nahoru jsme se postupně dostávali nad mraky a otevřel se nám krásný výhled na inverzi. Nahoře velký focení a sváča. Věrka lovila urputně peníze pod podlážkama výztuhou z báglu. Nakonec jsme si v závětří na sluníčku lehli a na hodinku schrupli a tím zabrali 1/3 vyhlídky. Vyzkoušeli si záchody a vymysleli způsob, jak se dolů dostat zadarmo. Stanely blbnul na zábradlí. Když jsme se po třech a půl hodinách nabažili vrcholu, pustili jsme se o5 normálkou dolů. V Lomnickém sedle jsme nechali batohy a šli najít nástup na Hokejku. Se setměním jsme se vrátili na chatu, ze začátku jsme tam sami, pak se přidají další lezci. Vydatně jsme se navečeřeli, každej si dal svačinu a nakonec jsme vesele posvačili. Díky v chybě v komunikaci mezi Vejvisem a Stanelym nemáme vklíněnce a Hokejka padá.
Den nočního dobrodružství 26.9.
Ráno nás vzbudil zvuk balících se horolezců. Snídaně, hygiena, v osm odchod ze SL. Turistiku vystřídalo nejištěný II. lezení. Na travnaté římse pod nástupem na Vidlový hřeben oblékáme sedáky a lezky. Odtud jdeme navázaní až do XX Sedla a odtud dál na vrchol Velké Vidlové věže. Vejvis tahá, Věrka místy nadává a chce už to mít za sebou. Petr mi svou rychlostí připomíná kamzíka :-) Poslední úsek cesty na Východní Vidlovou věž byl plný záludných míst. Poslední sestup ke Kežmaráku byl docela akční. Při lezení na Kežmarský štít mi došla síla i nálada. Stanely tahal, dál já, Věrka, Petr a poslední Vejvis. Nahoru jsme vylezli v půl šestý. Dolů už jen pěšinka. Nálada stoupá. Ale. Po chvíli chození po hřebeni jsme se rozhodli následovat dva horolezce hezky vypadajícím kuloárem vpravo dolů. Z prvu hezká cesta se měnila v čím dál tím horší suťovisko. Kolmé stěny mezi kaskádami se zvyšují. Stmívá se. Na onom osudném kolmém srázu jsme už v naprosté tmě. Já a Stanely nemáme čelovky, Věřina skomírá. Z několika možností jak dál volíme slanit z pochybně vyhlížejícího štandu. Dva lezci, které jsme dohnali, Peter a Luboš (pohmožděný z pádu) se do ničeho nemají. Vejvis se rozhodne slanit jako první. Pekelně štand zajišťuje a odsedává si. RUP! Jedna skoba se dvou vylítla. Rychle se vrací zpátky, zatlouká skobu, dojišťuje a slaňuje. Mezi tím panuje nahoře ponurá nálada. Stanely se obětuje a pod podmínkou, že dostane čelovku, slaní poslední. Vejvis po nekonečné době a několika výkřicích: "lano" konečně křičí: "volný." Po něm slaňuje Peter, pak Věrka, já, Luboš, Petr a Stanely nakonec. Dole nacházíme vodu. Výrazně lehčím terénem dorážíme pod hřeben a na chatu. Tam dorážíme po desáté večer. Všichni tam spí. Stěhujeme věci dolů do chodby k záchodům. Vaříme večeři. Petr to zařízl jako první Stanely uvařil sváču a pak nás lákal, abychom šli ven. Věrka mi donesla boty i s ponožkama.
Den Lezení vs. Choďák 27.9.
Ráno jsme zaspali a chvíli po probuzení nás paní decentně vyhazovala. Věrka s Petrem byli vzhůru už od půl pátý, kdy je vzbudili ostatní lezci. Pomalu jsme se zpakovali, nasnídali a rozdělili. Věrka s Petrem vyrazili na Terryho chatu a my k úpatí Kežmarskýho štítu. Cestou jsme nabírali vodu u potoka. Nechtěně jsem Vejvisovi šlápl na nohu. Reakce asi za 2 vteřiny: "Stojíš mi na noze, dík." Nastupujeme Lievym vhlubením na Kežmarák. Vejvis tahá první 2 dýlky. Potom jsme šli souběžně a Stanely tahal. Až na pár eskalovaných úsečků to bylo pohodové lezení. Posledních sto padesát výškových metrů jsme dolézali sólo. Nahoře Vejvis se Stanelym posvačili a po odpočinku jsme se dali na sestup. Tentokrát jsme trefili druhý kuloár na pravo. Kluci ještě cestou dolů postavili pár mužíků. Dole pak pěšinka v trávě, trochu balvanů, kleč a nakonec chata. Dali sme dobrou sváču, pivko a počkali na Věrku s Petrem.
Ráno jsme tu 2 hodiny zevlili a čekali, až otevřou pokladnu, abychom mohli rozměnit € do našich skříněk. V 9 jsme vyrazili. Malou studenou dolinou jsme v zástupu lidí došli až na Terryho chatu, kde jsme si dali polévku česnečku. Další česnečka padla na Zbojnické chatě a další celkově třetí byla k večeři :-) Na Priečném sedle jsme uvázli ve frontě nejspíš na banány a hodinu nám trvalo, než jsme sedlo přešli. Zpátky jsme šli Velkou studenou dolinou, kde byla kupodivu opravdu kosa jako blázen. Poslední hodina už byla úporná a nekonečná, ale zdravě jsme se všichni sešli v půl osmé na chatě.
Potom se nám nepodařilo rozchodit benzínovej vařič. Věrka měla ofoukané tváře. Pořádně jsme otřásli zásobama a vyšťavili bombu. Nakonec unavení spát.
Den Návratu 28.9.
Ráno nás budík probouzí v 5. Všude tma. Ostatní lezci spí. Potichu se balíme, snídáme a připravujeme k odchodu z chaty. Odcházíme chvíli po šestý, těsně před úsvitem. Všude jasno. Ke Štartu jdeme nejprve po cestě, potom po sjezdovce. První padám na zadek já a po mě klouže Vejvis. Od Štartu vede asfaltka, kterou si občas zkracujeme pěšinkama. Ve čtvrt na devět na parkovišti. Hážem bagáž do kufru a odjíždíme. Nikdo po nás nechce peníze, jupí! Popojedem, stavíme, převlíkáme se. Kousek dál po cestě stojíme v koloně kvůli ošklivě vypadající bouračce (TYRák čelně s pickupem, pickup zralej do šrotu). Než v 11:20 přejíždíme hranice, potkáváme ještě jednu ošklivou bouračku (nejspíš motorka vs. chodec :( Za hranicemi se dohodneme, že si zajdeme na oběd. Stavíme v Motelu. Obsluha přijemná, ale NIC nemají. Pivo.. nemaj. Vývar... nemaj. Džus pro Věrku.. nemaj. Obědnáváme si co maj, Stanely dostává teplý nealko pivo. Jíme, platíme, odjíždíme. V autě koukáme na Vejvisově notebooku na fotky a hrajeme trackmanii. Kolem pátý odpoledne dorážim domů.
Komentáře jsou uzavřeny