Archiv článků

Kalendář

<<  červen 2018  >>
poútstčtsone
28293031123
45678910
11121314151617
18192021222324
2526272829301
2345678

Zobrazit ve velkém kalendáři

Lokokvaker, aneb jaká byla sezóna 2014.

Napsal: Dne: 18.01.15 22:01
Přátelé, kamarádi.

Po úspěšném posledním slanění na Hubertce mě nějakým prazvláštním způsobem napadlo, že bych mohl shrnout v jednom článku veškeré zajímavé a něčím vyjímečné vertikálně-venkodveřní (pokus o překlad slova outdoor) aktivity členů Holoko za uplynulý kalendářní rok (tím myslím rok 2014). Jak jsem si tak při pívu povídal s těma Banánama, Jirkama Huškama, Pepisema a ostatníma existencema, došlo mi, že toho vlastně není zrovna málo.. No samozřejmě, jak to tak bývá, jsem to odkládal, co to šlo. Původně jsem měl dokonce v plánu oslovit hromadným mejlem celou členskou základnu s prosbou o krátké sesumírování loňských výkonů, a to nejen těch sportovně-výkonostních, ale hlavně i těch drobných, čistě soukromých vertikálních a outdoorových radůstek či zadostiučiněníček. Ale jelikož mi bylo jasné, že by mi stejně nikdo nic neposlal (ať už z vrozené skromnosti či lenosti - usuzoval jsem ze znalosti sebe sama), nakonec jsem oslovil alespoň pár vybraných jedinců a vzniklý text vám předkládám ku přečtení..

(Pozn. redakce lokokvakera: text vznikal zejména v prosinci roku 2014, t.j. když se v textu vyskytuje slovo "letos", znamená to vlastně už "loni", tedy za předpokladu, že je právě rok 2015. Pokud je nějaký jiný rok, postupujte v přepočtu analogicky..)

A jak celá rádobyanketa dopadla? Takto:

Začněme pěkně doma, na tom našem písečku. Pískovcová sezóna byla letos dobrá. Lézt se dalo od začátku března, ideální podmínka kulminovala v květnu. Červenec a srpenec opanovala vlna veder střídaných s bouřkami a lijáky téměř monzunového charakteru. Na podzim to už taky za moc nestálo, takže celá situace by se dala shrnout starým pískařským moudrem: co nevylezeš v květnu, to nevylezeš vůbec.
A co na to naši lokoborci a lokoborkyně?

Tak například, nová členka Klára Růtovic vytáhla na Suškách svoji první sedmu, Břízkovou. Jak všichni víme, jejím autorem je (alespoň v myslích pískařů) nesmrtelný Joska Čihula, svého času rovněž člen Holoko. Gratulujeme!
Duo Vondřej Horáčků a Klára Růtovic přelézá v srpenci v pěkném stylu Starou cestu na Skalní korunu v úchvatné scenérii teplického Chrámového náměstí. Klasifikačně sice jen nějakých VIIc, ovšem, kdo prošel pod linií laškovně převislých spárokomínů a jeho srdce rozechvěním nezaplesalo, ten nemůže se nazývati pískařem!
A co v Sasku? V Sasku se již v dubnu (!) blýskne Kubajs Jandíků svým nekompromisním OS přelezem cesty California na Wolfsfalle za IXc. Krásný výkon! Ke konci června přelézá duo Jandík-Horáček na střídačku cestu ze zlatého saského fondu: Arnoldovu Direkte Ostpfeiler na Muschelkopf za pěkných IXa/b. Na začátku srpna pak Vondřej Horáčkovic využívá krátkou pauzu mezi bouřkami a přelézá Bielatalskou perlu Optimale Linie za IXa stylem OS. Výčet saských úspěchů nutno také doplnit o přelezy několika Meisterwégů, a to např. Richterovu Direkte Westkante na Wilder Kopf, NO-Wand na Lokomotivu-Esse či Säbel direkt na Domwächter. Všem lokopískařům a lokopískařkám redakce lokokvakera upřímně gratuluje k další přežité sezóně!


Direkte Säbel na Domwächtera patří k saským lahůdkám


Ladění vlnek na věži s poetickým názvem Amboss.


A přesouváme se do hor, a to ponejprv do těch zimních. Hned v březnu se Banán se svými parťáky Vaškem Šatavou a Martinem Horákem vrhá do SZ stěny malého Ganku, mezi horolezci známé spíše jako Galérka. V plánu mají zkusit druhý (nebo tak nějak?) volný přelez linie Centrální Kút za 8-/8, M8 (pro neznalé mix-klasifikace: M8 znamená něco ve smyslu musíš-se-čakanem-ohánět-setsakra-dobře). Podmínky ve stěně jsou ale podivné a namísto cepínů nasazuje naše trio v klíčových délkách lezky. Jak se Banán výstižně svěřil redakci lokokvakera: "tam kde to mělo bejt těžký, to bylo lehký a tam kde to mělo bejt lehký, to bylo těžký." Ve stěně trojice tráví dva dny a s rozpačitými pocity sjíždí z velké police dolů. I přesto výkon našich borců zasluhuje velkého uznání a má právo být zaznamenán!

V září pak vyráží Jirka Hušků s Jirkou Doubravou Doudlebou do Dolomit a odváží si (mimo jiné) cenný skalp cesty Tempi moderni za 8-/8 v dechberoucí kilometrové zdi jižní Marmolady. Moderní časy jsou vskutku klasickou dolomitskou linií, jejímž autorem je proslulý Hans Mariacher. Naše dvojice v ní strávila dva dny s bivakem (či pivakem?) v půlce a dle slov obou našich protagonistů to bylo "pěkný", nejvíce si však prý z výstupu pamatují sestup, konkrétně slanění za "nějakej vohnutej drát" (viz krásný článek Jirky H., na který bych sem dal odkaz, kdybych to uměl..). Ke krásnému přelezu dvojici blahopřejeme!

Do třetice z hor se na scénu vrací opět Banán, který si tentokráte vybral za svůj cíl legendární severní stěnu Matterhornu. Toto přikolmené lokroviště zdolal se třemi parťáky v krásném čase jednoho dne. Podle Banána to bylo "pěkný, zandáš frenda mezi dva přimrzlý lokry a deš." Nabízí se otázka, zda by nestálo Banánovi za to zkusit vylézt i severní Eiger, který mu zbývá ke zkompletování "velké alpské severní trilogie". Přísně utajený informátor sdělil redakci lokokvakera, že je to u Banánů doma "citlivý téma", že se o něm bude ještě "jednat" a že "musí bejt podmínka jak nahoře, tak dole". Inu, uvidíme, čeho se dočkáme v příštích sezónách.. Každopádně k cennému přelezu Banánovi gratulujeme!


Poslední paprsky ulpívající na softšélové bundě lokoborce Jirky.


Co se týče sportovek a lezení na vápně, spoléhala redakce lokokvakera na Plechyho, který se však po loňské úspěšné sezóně (např. 7b+ a několik 7b na OS) letos záhadně odmlčel… Proslýchá se, že za to můžou jisté rodinné okolnosti, ovšem zatím nespekulujme - více se dozvíme v sekci tvorba dětí. Dalším lokoborcem zasluhujícím v této oblasti pozornosti je Kubajs Jandíků, který své kvality potvrdil v jarním Buoux přelezem tamní klasiky No Man's Land za 7b stylem fleš. Tato nesmírně fotogenická cesta se nachází ve stejnojmenném sektoru a začíná filigránským traverzem na hranu, po které se tlačí přes několik dalších háků nahoru. K jejímu zdolání je potřeba hlavně dobrá technika, síla a vytrvalost. Dobrá taktika, celková pružnost těla a kondice prý také není k zahození. Na témže zájezdě pak Vondřej Horáčků stíhá po kvalitním zimním ladění formy na lůžku přelézt dvě 7a na OS. A pak že to český zdravotnictví nefunguje.

Péťa Kučerů přelézá v únorovém Turecku a dubnové Francii dvě 7a+ka. V tureckém Geykbakiri (čti Kykyryký) se jedná o cestu Monkey mafia, ve francouzském Chateaudouble pak o cestu Erection totale (čili totální ztopoření). Dle slov samotného Peeta jde o "nádhernou 35m dlouhou mírně převislou linii po dírách, dirkách, lištách i oblinách s pěkným bouldrem před dolezem." Promýšlení boulderu zabralo Peetovi prý tři pokusy. Inu a ze čtvrtého to tam poslal.

Další sportovkářskou akcí byla tradiční jarní a podzimní Francie. 
Více podrobností a konkrétních přelezů se redakci lokokvakera bohužel nepodařilo vyšpiónit, nicméně se povedlo zachytit alespoň moudro z úst Velblouda, ze kterého se dá usuzovat o přibližném průběhu obou akcí. Jedná se o důvod, proč se francouzské víno prodává v lahvích sedmičkách. Prý takový objem lahodného moku "jednomu na večer stačí tak akorát". Krásný výkon a velká gratulace!


No Man's Land v Buoux. Ta dívka v černých teplákách není Kuba Jandík.


A již tu máme kategorii prvovýstupů, ve které, ostatně jako vždy, exceloval i letos prvovýstupářský nezbeda a vrtačkový matador Pepis. Dle Pepisových slov se počet jeho letošních prváčů "blíží osumdesátce". Tedy v Čechách. Když by se k tomu připočetly i prvovýstupy v Polsku, tak to prý k té stovečce bude. Nutno dodat, že Pepisovi při jeho prvopočinech nezřídka asistovala i dcera Makréta, David Kofrů, Drn a jiní. Dalším lokoborcem, který se v oblasti prvovýstupů letos tradičně činil, byl Jirka Hušků, který počet letošních prváčů odhaduje lehce přes třicítku. Skromně dodává "že to jsou většinou kvaky", ovšem nutno podotknout, že některé z nich, ve spolupráci s Jirkou Doudlebou, dosahují obtížnosti VIIb až VIII nové jizerské klasifikace. Všem zúčatněným gratulujeme!

Ale pojďme do velehor. Extrémních velehorských expedic členů Holoko bylo bohužel i letos jako šafránu. Takže žádné. Co ale určitě stojí za zmínku, je měsíční výšlapová expedice do Kyrgyzstánu Ivy Hranolky a jejího parťáka Višňáka, jejíž hlavní součástí byl i sedmnáctidenní trek podhůřím Pamíru (uff, Pamíru?). Kdo viděl bezvadnou diashow obou lokoprotagonistů na posledním slanění, určitě nelitoval. Bohužel, redakce lokokvakera si, ke své škodě, zrovna čepovala pivo, takže neviděla nic. Každopádně, krásná akce, blahopřejeme a těšíme se, s čím nás překvapíte napřesrok!

Minihorám, t.j. Jizerkám, se krom prvovýstupů letos pověnoval Jirka Hušků i co se týče sólo a samosichr přelezů méně provařených cest, přičemž se redakci lokokvakera podařilo vyšpiónit, že zde dosáhl počtu 1000 (slovy tisíc) přelezených směrů. Jirkovi patří velká gratulace - a jak by řekl jistý neblaze proslulý rozehnávač poklidných kulturních akcí v přírodě: "a já se vás ptám, přátelé, kdo z vás to má?".


Výchova nastupujících generací v jizerkách. A takhle se, děvenko, motá lano.


A co se dělo na bouldrech? S lítostí musí redakce lokokvakera konstatovat, že výkonostnímu boulderingu se cíleně nikdo z Holoko nevěnuje. Kde jste, vy mladí, silní a (z)draví? Za minulý rok tak naše redakce zaznamenala pouze několik přelezů boulderů za solidních 7A+ Kubajse a skorofleš bouldru Sputnik 7A Vondřeje na Děčínském Sněžníku, kam byli několikrát potupně vyhnáni srážkami a všeobecně špatnou podmínkou v Sasku. Peeto pak v říjnu přelézá na Sněžníku Diablo za 7A a několik 6C+ek. Zmiňme ovšem také krásný fleš Klárky Růtovic boulderu Odvaha a čest ve Veseckém Yosemitu za 6B. Gratulujeme. Moc toho není, ale jak my boulderisté rádi říkáme: "nemusí pršet, stačí když kape."

Avšak pojďme dále, tentokráte k zimním radovánkám. Zima stála, stejně jako sedmdesátá léta ústy Václava Havla, za hovno. Sníh nepadal, ledy nenatekly a když už se vyrazilo na lyže, tak leda na bahňáky, protože kdosi chytrý cestou na Hřebínek rozsypal tatrovku šotoliny. Netušil však, že kamínky zkropený první sníh je zároveň i tím posledním, takže uhlíková stopa, kterou zanechali nadržení běžkaři na cestě kolem Gregorova kříže žmouláním svých grafitových skluznic po šotolinové oranici, musela být pozorovatelná zajisté až z oběžné dráhy. Ani jizerská padesátka, kde redakce lokokvakera očekávala tradičně kvalitní výkon lokoborců, se nejela. Oproti tomu Zlatý cepín, akce o třídu výš, jak z hlediska organisačního, tak co se týče skladby startovního pole, se jel. Tedy přesněji - on se běžel! A našli se borci, kteří celých 5 km po asfaltce na Novou louku a zpět běželi v pohorách! K redakci lokokvakera se donesla fáma, že se jednalo o předsedu jizerskolužické OVK, čemuž redakce něveří. Tak pošetile by si ani předseda naší OVK nepočínal. Každopádně krásný výkon! Komu však patří ještě větší gratulace, je tradiční hlavní organisátorka akce Táňa Jandíková s týmem lokodobrovolníků. Redakce lokokvakera děkuje za každoročně bezchybnou práci, která dělá čest jménu Holoko!

Situace na ledech byla stejná jako na běžkách. Ani Banán na ledech skoro nebyl. Toto tvrzení mluví za vše, redakce lokokvakera tímto tedy považuje ledolezeckou otázku za uzavřenou.

V tradičně špatně obsazované kategorii Base-jumpu se k nemalému překvapení naší redakce letos blýskl pes! Oním hrdinou je Bou Jandíků, který v pozdně letním odpoledni vyskočil z okna Jandíkovic bytu za procházející fenečkou. Nutno dodat, že vzdálenost parapetu od chodníku na Papírovém náměstí je nejméně okolo pěti metrů! Schválně - zajděte si na espresso do Stereo Café a těsně před vstupem do lokálu se podívejte nahoru. Právě toto okno si Bou zvolil jako svůj exit. Odvážný výkon a velká gratulace! Jak moc zaujal Bouův Base-jump procházející fenečku se redakci lokokvakera již bohužel zjistit nepodařilo.


Náš psí hrdina (na fotografii zcela vpravo) na výletě s přáteli právě vyráží prozkoumávat saské basejampové možnosti. 


Ale pojďme dál do světa plochých smyček! Na lajnách i letos exceloval lokoborec Peeto Kučerů. Tento fenomenální lajnař se účastnil grandiózní expedice několika předních českých lajnerů s názvem Iceland Higline Expedition, během které se jim podařilo natáhnout a přejít prvních osm hajlajn v drsné a strhující isladnské přírodě. Sám Peeto si zde zlepšil svůj osobák na free-solo-high-lajně na 39 metrů (lajna s názvem Perla oblasti). Krom toho měl Peeto v plánu přejít za rok 2014 150 (slovy stopadesát) originálních higline směrů. Za tímto účelem se letos vydával i značnou měrou do zahraničí - krom Islandu do Turecka, Francie, Polska, Itálie, Švýcarska, Rakouska a Německa.. A plán se nakonec zdařil! No a aby toho nebylo málo, posunul si osobák za magickou 100m hranici na  dyneema lajně (konkrétně 108m délka / 40m výška) na Srbsku - Časoprostor, a to hned prvním pokusem. A dále si Peeto zlepšil rovněž osobáček na polyesteru na 91m / 35m na lajně nazvané Colazione. Úžasné a neuvěřitelné, redakce lokokvakera blahopřeje a tleská!

A teď již ke kategorii s názvem produkce dětí.
Dle dostupných informací byl jediným lokokvakerem, který se v této kategorii letos úspěšně činil, Plechy. A to rovnou dvakrát! Tedy technicky vzato, on se pravděpodobně nečinil dvakrát, ale výsledek byl dvojitý ve formě dvojčat Plecháčových. Redakce Lokokvakera gratuluje a ať kluci rostou jako z vody!
V (alpských) kuloárech se pak proslýchá, že na několika frontách je zaseto, takže těšme se přátelé na příští rok, kdy se v této oblasti dají očekávat další zajímavé výsledky. Redakce každopádně přeje dotčeným ať to roste a ať se zadaří hlavně při samotném výstupu a všechno je to na OS!

V kulturní oblasti letos exceloval Honza Pikousů recitací poezie Charlese Bukowského na posledním slanění a jí inspirovanou zasvěcenou přednáškou na téma: Proč je lepší nablít do psacího stroje než do PC klávesnice. Redakci lokokvakera rovněž zaujal Drnův každoroční pěvecký a kytarový výkon při deklamaci písně "Jede traktor", který byl letos obzvláště vydařený a hlavně přišel nečekaně brzy. Taktéž Bedy se se svou dvanáctistrunnou kráskou neoháněl zle, a to i se svým čerstvým hendikepem z předešlého týdne: přetrženými vazy v kotníku. Že se na ten volejbal nevybodneš. Takže pánové, velká gratulace a ještě jednou díky!


Bujaré veselí na posledním slanění. (modří již vědí, že se jedná jen o ilustrační foto z roku 2013)


Co se týče organisační práce, vyzvedla by ráda naše redakce, mimo výkony již zmiňované Táni, zejména práci předsedy Drna, který se dlouhodobě a vytrvale stará o dobro lokooddílu, do čehož patří pořádání posledních slanění, Drn-tour zájezdů a ostatní prooddílová činnost. Taktéž není možné opomenout skvělé výkony Brambůrka, který letos přeprogramoval oddílový web a redigoval několik webových článků (nebo je tam prostě nějak nacpal, a to i s obrázkama). Všem zmíněným blahopřejeme a vyslovujeme svůj velký dík!

V kategorii jídlo-pití by redakce lokokvakera moc ráda vyzvedla Drnův výkon při posledňoslaňovacím grilování. Ale neudělá to, protože na ni flákota nezbyla! Ovšem zvedněme hlavu, přátelé, příští rok se dá vše dozajista napravit. Co se ale musí ocenit, je společný výkon všech zúčastněných právě posledního slanění. Jeden velký a dva malé sudy jedenáctky Konráda a třicet litrů svařáku navrch (alespoň podle dostupných informací) je krásný a nevídaný úspěch našich horolezců. Co se týče úspěchů jednotlivců při celoroční konzumaci tohoto povzbuzujícího pitiva, rozhodla se redakce toto téma po uvážení embargovat. Problematika je složitá, terén nepřehledný a redakce si skromně myslí, že nedisponuje dostatečnými daty k legitimnímu posouzení situace.

Dále už jen telegraficky: Šarlot nejel zimovat do španělského El Chorra, ale na Krétu. Letos by prý zase zkusil Chorro, ale naší redakci se svěřil, že si to ještě musí nechat projít hlavou. "Musím si to ještě nechat projít hlavou," řekl doslova. 
Tradiční opora lokoborců, jak v oblasti skalní, tak ledolezecké, Roman Kašpárků, letos léčil zánět lokte. I přesto stihl výjezd do Finále a na francouzskou riviéru. Co přesně lezl, se redakci nepodařilo zjistit, nicméně přejeme Romanovi brzké uzdravení a snad už letos zase na ledech v plné palbě. Jestli se tedy ledy ráčejí dostavit alespoň v roce 2015..


Hodně prosluněných dnů nejen ve skalách přeje do roku 2015 redakce!


Na závěr by se chtěla redakce lokokvakera omluvit, pokud někoho zapomněla zmínit (musíte o sobě asi víc dávat vědět!) a rovněž za potenciální dezinformace, které jsou, abych tak řekl, dost možné. Přeci jen, svět bulváru a zákulisní šuškandy je prchavý, takže postavy a výkony z našeho povídání berte raději jen jako čistě smyšlené a pokud se náhodou podobají něčemu, co znáte, tak na všechno honem rychle zapomeňte.. A příští rok (třeba) zase na přečtenou!

Za redakci lokokvakera Vondřej Horáčků.





Komentáře (4) -

24. 1. 2015 18:45:56 #

Dobrá práce lokokvakere, jen tak dál!

Drn |

25. 1. 2015 12:58:10 #

Hezky pěkně, poklona. Omlouvám se za nedodání fotek, Island můžete nasát zde: hisland.squarespace.com/ konkrétně na blogu

Peeto |

25. 1. 2015 16:45:43 #

Redakce lokokvakera se omlouvá, páč zapomněla v sekci tvorba dětí zmínit také Rudu a jeho dceru, která se narodila v létě. Takže gratulace veliká. Doplnil bych to do příspěvku, jenomže mně to nějak nejde, asi nejsem dostatečně PC-gramotnej (.

Vondřej |

28. 1. 2015 13:30:55 #

V tom Kyrgyzstánu jsme byli 3, i s Brambůrkem (kdyby se redakce dívala na promítání, viděla by ho, jak virtuózně překonává s báglem potok mocným skokem)!

A kdo z horolezeské sekce chcete info k Chan-tengri: tak viděli jsme - a můžeme radit Wink.

Hranolka |

Komentáře jsou uzavřeny