Drnova rodinná dovolená v Paklenici 2003


Cílem akce bylo provětrat trochu rodinu a ověřit:

  1. Zda je v Paklenici skutečně tak pěkné lezení, jak se říká
  2. Zda se tam dá lízt i koncem léta, kdy je ještě strašný vedro
  3. Zda je možné umístit manželky s dcerami za rozumné peníze u moře v přiměřeném prostředí, aby si vystačily a nebrblaly, když chlapi každý den lezou.

Odpověď je ano, ano - ale jen když vstanete nejpozději v 6:00, ano.

Můj syn Tomáš je už zcela plnohodnotnej spolulezec, ale pro jistotu jsem ještě vyhecoval Spálenskýho, takže byla 100% záloha. Nakonec jsme lezli každý den ve třech, protože nikdo z nás nebyl dostatečně psychicky odolný na to, aby zůstal s babama u moře.

K bodu 1: cesta Domžalski, 6a, délka 120m, vede v pilíři, který sahá zhruba do poloviny pravé části stěny Aniča Kuk-u:

Stěna Ančakuku má výšku přes 300m, nejvyšší střední část je orientovaná SZ. Stěnou podél ukloněného koutu v pravé části fotky vede nejlezenější cesta Mosoraški (délka 350m), což je choďák s jednou hezkou délkou 5c nahoře v koutě. Cesta je kompletně vynýtovaná (nerez) a poměrně pevná, ale když jsme to lezli, nějaký Chorvat pod náma (ještě, že jsme si přivstali!) vypochodoval s větším balvanem ze stěny a musel ho odvézt vrtulník. Když jsme sestupovali, zrovna ho dávali na plechový nosítka a nevypadal moc dobře. Tomášek se během výstupu nudil, lezl to celý s batohem a říkal ať mu příště vyvedu něco pořádnýho. Většina ostatních cest ve stěně naopak pořádných je. Kromě jednoho zarostlýho 5c, 2 x slibně vypadajícího 6a+ a neurčitýho 6a, je vysoká centrální část stěny posetá náročnějšími výstupy od 6b+ výš. Ve stěně se vyskytují i klasiky typu 4cA2 se starými špatnými skobami. Jsou tam i hákovačky s ikonou, která značí, že je potřeba mít s sebou skoby a kladivo (stav v novém průvodci z r. 2003).

Mě osobně nadchnul Debeli Kuk - Stup (výška stěny 200m, nástup 5min. od parkoviště po rovině), ale je to J stěna, takže když jsem navrhoval (po přelezení sedmidélkového Slovenski-PIPS), že si na něj dáme ještě jednu pěknou spáru, nesetkal jsem se s pochopením. Spálenskej prohlašoval, že něco podobnýho je stejnej masochismus, jako skládat dobrovolně ve strašným vedru 40 metráků uhlí. Můj pubertální syn mi vyhrožoval, že jestli to ještě jednou navrhnu, rozbije mi v nestřeženém okamžiku hlavu pětkou frendem. Tak jsem to teda odložil na jindy.

K bodu 2: Začínali jsme mezi 6:00 až 7:00 (podle délky plánované cesty). Mezi 13:00 - 14:00 jsme se odjížděli namočit do moře, spát a pít pivo (v libovolném pořadí). Jeden den bylo zataženo a asi 2 x foukal vítr, takže by se dalo v severu lízt i po obědě, ale to jsme předem nevěděli a už jsme měli nalezíno. Dlouhé cesty jsou neoklouzané (až na pár nejfrekventovanějších výjimek), sportovky poblíž parkoviště jsou už ojeté jako kdekoli jinde.

K bodu 3: Ubytovali jsme se na Víťovo doporučení v Campu Pisak v Seline a dobře jsme udělali. Parametry: borovicový lesík, oblázková pláž přímo v kempu, moře s fantasticky čistou vodou, chladící box na potraviny v ceně (něco jako chlazená schránka na zavazadla na nádraží, kapacita metr piv a něco potravin), teplá voda teče vždy, cena cca 630Kč/noc za stan, auto, 3 osoby + jedno dítě do 12 let. Vzdálenost od skal asi 10km. Kempy u moře ve Starigradu jsou o něco dražší (a nemají tak pěknou pláž), na opačné straně hlavní silnice je spousta o malinko levnějších kempů do 15min pěšky od moře. Mimo sezónu (červenec-srpen) jsou ceny o 20% (i víc) nižší.

Další informace:

Vzdálenost od Liberce je cca 1000 km, trasa Liberec, Mladá Boleslav, Nymburk, Kolín, Havlíčkův Brod, Znojmo, Vídeň, Graz, Maribor (Slovinsko), Zagreb, pak pořád na Zadar kolem Plitvických jezer. Před Zadarem v Maslenici odbočit na StariGrad-Paklenica. Seline je těsně před StariGradem. Cesta je dost úmorná, minimum dálnic. Průjezd Vídní a dálnice přes Graz je v pohodě, ve Slovinsku je krátký úsek dálnice s poplatkem 0,8EUR, v Chorvatsku se platí za tři krátké úseky 10,16 a 13KUN. Úsek za 13KUN končí v Maslenici, je úplně novej a je v něm 5,5km tunel, kterej podstatně zrychluje cestu na pobřeží. Za benzín se dá i v Chorvatsku skoro všude platit kartou, v mýtnicích jsem platil hotově. Zpětně mi vyšla cena tankování Chrovatsku na 30Kč/l a v Rakousku 27,60Kč/l. V Rakousku cena závisí na konkrétní pumpě, Chorvati mají jakousi zvláštní variantu polotržního socialismu a ceny benzínu jsou všude stejné.

Možné lezecké zastávky pod Vídní zhruba v polovině trasy jsou v oblastech Hollentahl, Hohe Wand, Flatz a Rote Wand u Grazu.

V poště ve StariGradu lze vyměnit EUR za KUN v o něco málo výhodnějším kurzu než nákup doma za Kč (asi o 0,15Kč/KUN). Proti poště je stáčírna vína. Nejlevnější stolní víno za 6KUN není nic moc, za 15KUN se dá pořídit litr červené dobroty s typickým dalmatským aroma a chutí. Pivo Karlovačko stojí v obchodě 4,70KUN. (KUN = ~ 4,50Kč). Kamarádi nás upozorňovali, že pokud se platí v EUR, dost často to přepočítají zlodějským kurzem, tak jsme to raději nezkoušeli. Nic jiného než víno, v případě spotřebování zásob z domu v nouzi pivo Karlovačko a chleba jsme nekupovali. Ceny jsou pro nás nesmyslné a i Rakušákům a Němcům tam případá draho. V létě to chce mít s sebou z domu spoustu nápojů (prášek, koncentrát) a chladit je v boxu (v letních podmínkách kemp bez lednice nebrat!), jinak se to strašně prodraží. Kohoutky se studenou vodou tam nemají, jen s teplou a ještě teplejší. V případě, že dojdou úplně zásoby a nezbývá už moc peněz, nouzové řešení cpát se těstovinama funguje stejně, jako všude v Evropě.

Průvodce na Paklenici, rok vydání 2003, stojí 120KUN. Permanentka vstup do Paklenice na 5 dní 60KUN na osobu. Za auto se neplatí, pokud si člověk zaplatí vstupné, pustí ho tam i s autem. Permanentka platí 30dní, takže případný odpočinkový den nepropadne.