Jarní rozlejzání ve Francii 2002


Účast na tradiční jarní akci ve dnech 28.3. - 7.4. byla letos opravdu bohatá. Na poslední chvíli odpadl Pepis, který se zmrzačil o jarních prázdninách při lyžování s dětmi. Z toho plyne ponaučení, že stárnoucí horolezci by se měli vyhýbat rizikovým sportům, aby jim to nebránilo v lezení. I tak se zúčastnilo 12 našich členů a 4 hosté ze spřátelených HO. Hlavním cílem byly oblasti v údolí řek le Tarn a La Jonte.

Údolí řek Tarn a Jonte, kde se nacházejí lezecké oblasti, je obklopeno vysokými kopci a na jaře tam bývá o 4-5°C chladněji než v Ardéche. Po zvážení tohoto nepříjemného faktu jsme si nejdřív jeli prohřát kosti do Ardešic. Sraz byl v oblasti Les Barasses u městečka Balazuc, kde je na jeden den kratších cest na rozlezení. Pak následovaly sousední oblast Audon a samozřejmě nejvýznamější ardešická oblast Chauzon. Část výpravy si jela omrknout Salavas, ale místní silové lezení sedne jenom někomu.

Přesun z Ruoms (možnost natankování levného benzínu u SUPER U) do Le Rozier (městečko mezi oblastmi Tarn a Jonte) přes Ales je dlouhý cca 200km..

O oblasti Tarn píšou na http://www.ffme.fr/cosiroc/ , že ji opravdu nedoporučují lezcům úrovně menší než 6b (dokonce oblast charakterizují jako "crags for mutants"). Fakt je, že lezec, který má rád převislé cesty po madlech a vyleze občas 6b OS, se v oblasti vyřádí několik dní za sebou, i když polovina cest uvedených v průvodci je 7a a výš. Větší koncentrace lehčích cest 5b-6a+ (pro kamarády dobrejch lezců, aby se nenudili) je v sektoru gymnaze. Po jednom, max. dvou dnech se kamarádi ostrejch hochů začnou stejně nudit, těm snaživějším se totálně zakyselí svaly a utečou do 15km vzdáleného la Jonte. Na následujících fotkách je cesta Crocus 6b, Tarn, sektor gymnaze a 120m věž v oblasti Jonte, kterou jsme přejmenovali na "Skříň". Hrana je za 6a, střed stěny vlevo od hrany 6b.

V Jonte se najde spousta nádherných cest od čtyřek do 8b+ v délkách 15-140m. V delších stěnách stojí za úvahu přilba (i když pěkné cesty vedou v pevném materiálu) a dvě lana (některé cesty mají štand až po 50m a se 60m lanem může být případné slaňování komplikované). Nicméně s jedním 60m lanem se dá vystačit taky. Dlouhé cesty mají jištění po 4-5m, v lehčích úsecích to někdy natáhnou i dál. V oblasti je asi o 1 stupeň tvrdší klasifikace než v např. Chauzonu (záleží na cestě). Podobně jako v Kalánkách platí to, že vícedélkové cesty mají obvykle tvrdší klasifikaci než krátké, ale zato mají jištění dál od sebe. Přes výše uvedené informace: lezcům, kteří alespoň občas lezou na písku, bude připadat Jonte ideálně zajištěné. Vlastní jistítka (čoky, friendy) jsme během dvou dnů našeho působení nikde nepotřebovali. V případě hustšího lezení se vzdálenost mezi jištěními zkrátila na 3m a velký flák mezi borháky nebo nýty byl vždy provázen lehčím lezením. Jediná nevýhoda Jontu je, že tam skoro pořád fouká. Navíc se ke skalám musí jít chvíli do kopce. Tarn je v závětří a skály jsou kousek nad silnicí.

Materiál v Tarnu a Jonte je naprostá bomba - vápno smíchaný s pískem, chyty velký, ostrý a perfektně drsný. Lezci obvykle přespávají na parkovišti u rozbořeného domu na začátku oblasti Tarn.