Lezení v oblasti LA JONTE 1.5.-10.5.2003


Na La Jonte konečně vyšel dlouho očekávaný nový průvodce. Moc nových cest proti starému v něm není. Dá se koupit v Le Rozier v obchůdku se suvenýry a v samoobsluze s potravinami za 20EUR. Typická délka cest v oblasti je 80-140m, ale najdou se i sektory s větší koncentrací jednodélkových cest. Způsob zajištění je borháky nebo nýty, u každé cesty průvodce uvádí jestli jsou použity "broches" (borháky) nebo "goujons" (nýty). Vzdálenosti mezi jištěními jsou zpravidla dvojnásobné než ve většině sportovních vápencových oblastí. Dilema stihnu cvaknout (nebo nestihnu?) s posledním borhákem 5m pod nohama je zde běžnou záležitostí. Roman Kašpárek si zkusil v oblasti pár o trochu těžších cest než my všichni ostatní a ohodnotil je slovy, že v Jontu působí nějakej francouzskej protějšek Špeka, kterej dodržuje zásadu, že další nýt se musí cvakat až po udělání nepříjemného kroku těsně pod ním. Lehčí dlouhé cesty kolem 5c, kde se nedělají vysoko nad nýtem nepříjemné kroky, mají za hezkého počasí o víkendech obrovský provoz. Nevýhodou oblasti je, že tu bývá dost větrno.

Některé cesty, už od střední obtížnosti, jsou zajištěné velice slušně, např. čtyřdélkové Biotone s nejtěžší délkou 6a+ lze každému doporučit. Naopak populární levá hrana na 120m věž Roche décollée (kterou většna českých lezců automaticky přejmenuje na "Skříň") 3 délky za 5c,6a,5c, vyžaduje vyvaděče s pevnými nervy už od první délky. Průvodce má systém zákresu trasy do fotografie, takže při hledání nástupu může méně zkušeného lezce zmást úhel, ze kterého byla fotka pořízena. (Např. Pavel vlezl do cesty o 1 vpravo, pak lezl ještě víc vpravo a následoval let, za který by se nemusel stydět ani ostřílený pískovcový borec). Informace o místu, ze kterého je fotka stěny braná, jsou na minipůdorysech v průvodci. Orientaci usnadní, že některé cesty mají název na nástupu. U nejdelší cesty oblasti La diagonale du gogol (6 délek, nejtěžší 6a+) nelze podle fotky v průvodci určit, kudy vlastně vede. Po vylezení 4. délky 6a+, což je převislá stěnka končící pěknou širočinkou, musíte v další délce 5c po druhém borháku uhnout doleva a absolvovat nádherný vzdušný traverz. Poslední délka 6a je krásné lezení v koutě. Na fotkách je věž Roche décollée, Jouza s Davidem lezou 120m 6a v pravé části údolní stěny.

Vápenec v oblasti je většinou pevný, ale v delších cestách jsou občas police, ze kterých se dá shodit šutr, takže pokud narazíte na někoho bez přilby, bude to pravděpodobně nějakej magor hovořící česky. Dvě 8mm lana 50m jsou ideální, s jedním 60m se dá vystačit taky, ale při slaňování se občas musí nechat ve stěně nějaká provazovačka. Pokud má cesta borháky, vejde se do místního provedení 10,5mm lano a tenká karabina najednou.

Sociální zabezpečení: Pitná voda je v Le Rozier, kohoutky u parkoviště před odbočkou ke kempu a u kašny na máměstí. Kemp stojí 10EUR za auto+2osoby+stan. Možnosti spaní přímo pod skalami nic moc. Nejlevnější červené víno z místního obchůdku 1l za 1,7EUR ve vratném obalu nezpůsobuje bolesti hlavy, pokud se konzumuje střídmě (do 1l na osobu a den). Jako nejlevnější místní zdroj potravin jsme vyhodnotili 800g plechovku fazolí. Mimo kemp se dá za deště bez stavění stanu spát na parkovišti s převisem v nedaleké sportovní oblasti Tarn. (20km). Za hezkého počasí se to dá překlepat i v Jonte, přičemž úspora za kemp se dá vyjádřit 5,88l červeného vína denně.

Doplňující informace k místním zdrojům obživy: Houby jsme tam nesbírali, ale od Jirky Stanislava předávám tuto zkušenost ..... kdysi před 4 lety jsem zjistil, že tam rostou hřiby, vypadající jako jizerský kovář, leč s celou rodinou po jejich pozření jsme problili a prosrali celou noc. Druhý den nás stálo ošetření umístního zdravotníka 450 FRF, který nás uvedl do stavu, že jsme mohli stát na dvou nohou alespoň 3 minuty, jinak jsme lezli pouze po čtyřech.