Lezení v jižní Francii 20.-29.4.2000


Rozlízt jsme se jeli do oblasti Vallon Sourn (známé také jako Cháteauvert), která se nachází v Provence, zhruba na spojnici mezi Verdonem a Les Calanques. Pokud přijíždíte z obvyklého směru od Lyonu po dálnici A8, musíte cca 30 km před Marseille odbočit na dálnici A8 směr Aix, Canes, Nice. Sjíždí se asi po 80km do Brignoles. Odtud se přes Le Val jede po silnici D554 do minivesničky Cháteauvert (není ani v Marcu Polovi). V Cháteauvert jsou asi tři baráky, z nichž první po levé ruce má před sebou kohoutek s vodou (důležité - jediná možnost nabrat vodu, u skal nic není) a po pravé ruce příšerně drahou hospodu (nedůležité). Za hospodou se odbočí po úzké silničce doprava na Correns. Skály jsou na půlce cesty mezi Cháteauvert a Correns. Voda v kašnách v Correns je nepitná (nikdo z nás se po ní neposral, lepší je to nepít), ale je tam stáčírna vína (7FRF za litr červenýho, víno točej z obrovskech tanků pistolema podobnejma jako u benzínový pumpy), obchůdek s potravinami a pekárna.

Lezecké objekty jsou nalevo od silnice, vpravo je lesík se stolečky pro piknik a říčka. Pod skalama jsou zdarma k použití ekologická WC, aby lezci neobsírali přírodu. Rozsah obtížnosti 4-8b+, pohodáři si zalezou na šedesáti nádherných cestách 4-5c/6a, 13 cest je 8a-b, 73 cest 7a-c, 79 cest 6a-c. Vápenec perfektně drží na tření, oklouzané chyty a stupy jsou vyjímkou. Lezení je po ostrých chytech a dírách, které do stupně 5b mají charakter madel (jako čtyřky na Oberwegrech), od 5c se začínají občas vyskytovat místa s menšíma a se stoupající obtížností tento trend progresivně pokračuje jako všude jinde. V oblasti se s výhodou použije 60m lano, protože třetina cest je delších než 25m. Najdou se i delší lahůdky nad 30m typu 47m dlouhá hrana za 5b nebo 38m dlouhé vytrvalostní lezení v nírném převisu obtížnosti 6a+. Na většině cest se dá vystačit s 9-12 expreskama. Na následujícím obrázku leze Marťas plotnovou cestu Indiana Jones 6a+:

Cesta Indiana Jones 6a+

Po lezení je dobré poodjet kousek stranou, protože kolem 9hod ráno projíždí údolím ekologická stráž, což jsou pohledný holky na koních, který jsou poměrně příjemný, ale když je naštvete, tak začnou vyhrožovat policií. Nemají rády vařiče, protože v oblasti je sucho a je tam všeobecný strach z požáru. Je vhodné nevařit přímo na parkovišti, ale zalízt si někam stranou.


Když byla oblast lezecky vytěžená, přejeli jsme k Marseille do jedné z oblastí v les Calanques. Východisko je rybářská vesnička Morgiou, do které se dá zajet z okraje Marseille po úzké silničce, která končí na molu před hospodou.

Ideální roční doba pro lezení je konec března až polovina května. V létě je tam moc horko a do oblastí je zákaz vstupu z důvodu nebezpečí požáru. V zimě a brzo na jaře tam fouká vítr od moře, který činí lezení nemožným (píšou na francouzským serveru COSIROC). Oblast má roční úhrn srážek 600mm, 50 dní s deštěm s tím, že více dešťových dní je na podzim. Z toho usuzuju, že když nám tam koncem dubna dva dni pršelo, byla to statistická odchylka.

Nejbližší voda je v Intermarche na kraji Marseille, 5l kanystr balené vody za 5,90FRF (ev. zdarma na záchodku). Ráno před lezením jsme popojeli autem před hospodu, aby auto nebylo na osamoceném místě (v Callanques se všeobecně doporučuje nenechávat auta na odlehlých místech vhodných k vykradení) a večer po lezení se vždycky někam zašili, abychom nebyli moc na očích místního obyvatelstva. Lezení v oblasti je nádherné, najdou se i pěkné cesty 5b-6a, ve stupních 6b a těžších je už perfektní výběr.