Deník SAJANY 2007 od 22.6. do 21.7.2007


Výprava : Iva Ulbrichová (Hranolka), Petr Klement (Brambůrek) a já Marťas Spálenský všichni HO Loko Liberec

1.den Rusko začíná už na Ruzyni. Náš let do Moskvy je zrušen a letíme dalším. Na Šeremetěvu 2 si jenom náhodou všimneme svých zavazadel, která měla letět rovnou do Irkutska. Přejezd mezi Šeremetěvem 2 a 1 trvá v dopravní zácpě asi 2 hodiny a přitom je to jen na druhé straně přistávací dráhy.

2.den Letíme po půlnoci, ráno jsme v Irkutsku. Příletová hala je nuzná prkenná bouda. Nakoupit mapy, jídlo, plynovou bombu a hurá na autobusák. Večer odjiždíme k Bajkalu (Kultuk), kde hned stopnem dodávku. Na odbočce k Aršanu jsou policajti. Řidič dodávky něco křikne a policajti nás hned cpou do dalších aut. Lidi, se kterýma jedu já, jsou z toho vyplesklý. Prší a než přijedou ostatní vyjednávám nocleh u babušky na kraji Aršanu za 200rb. Spíme jako zabitý.

3.den Ráno zabalit děsně těžkej batoh a jít přes Aršan do nádherné soutěsky. Davy lidí jsou jen k vodopádu, pak lidí ubývá a ubývá. Večer krásné tábořiště, ale dlouho trvá najít vodu. Tušíme, že jsme ve špatném údolí.

4.den V našem údolí to správné sedlo není, tak se vydrápeme na vrchol. Sedlo je hluboko pod námi, ale naštěstí k němu jde sestoupit po hřebínku. Na sedle potkáváme poslední lidi. Sestup podél říčky je zpestřen pikantními přechody vody. Večer jsem víc mrtvý než živý. Do vaření večeře prší.

5.den Po předchozím těžkém dnu bolej nohy. Jdeme tajgou proti proudu řeky Kitoj. Přes řeku Biluti je nový most a ostatní přítoky se dají přejít po kládách. Večer potkáváme dva ruský turisty. Kempujem na pláži. Večer a v noci prší.

6.den Prší skoro celý den. Ležíme ve stanu. Řeka se rozvodnila.

7.den Jdeme tajgou. Pěšina je téměř neznatelná a místy se ztrácí úplně. Nacházíme čerstvé medvědí stopy. Večer stanujem u rybáka Volodi, u soutoku Kitoje a šumaku. Večer kecáme s Voloďou, jíme syrové ryby a dopíjíme slivovici. Voloda je svérázný ruský důchodce, který každý rok tři měsíce žije v tajze pod igelitem. Jí jenom ryby, ráno vařenou, v poledne syrovou a večer pečenou. Vysvětluje nám místní počasí, ráno je obvykle pěkně a večer prší. Vypráví něco o plachých medvědech, kteří nás prý cítí na dálku, a že je asi ani neuvidíme. Dávám mu svůj antimedvědový zvoneček.

8.den Jdem proti proudu řeky Šumak. Žerou nás klíšťata, mouchy a hovada. Cesta je jak překážková dráha, nebo tam cesta není vůbec. Přelez, podlez kmen, proder se křovím, přebroď potok. Cesta je vedená ruským stylem. Obvykle prudce nahoru a pak prudce dolu i když by šlo jít po vrstevnici. Soutěsku a řeku téměř nevidíme. Tábořiště nacházíme až pozdě večer. Prší.

9.den Stejná dřina jako předchozí den. V poledne u řeky perem a myjeme se. Odpoledne nacházíme u suťových kuželů buddhistický čorten, u kterého lidi nechávají plno svérázných předmětů. Badmintonové rakety nebo počítačové součástky 3 dny pochodu od nejbližší vesnice s elektrikou působí opravdu absurdně.

10.den V poledne docházíme k léčivým pramenům Šumak. Několik srubů, vrtulník a i jídlo jsme sehnali. Pořádně se napijem léčivé vody a hned vzápětí se dozvídáme, že voda je radioaktivní a smí se v ní jen namáčet maximálně 10 minut. Obdivujeme, co jsou rusáci schopní vyřezat ze dřeva. Dnes prší dřív a tak se ubytujem ve srubu. Jdu se s místňákama namočit do radioaktivní vody. Bazének je ve srubu a je plný pijavic.

11.den Okolo neradioaktivních pramenů a přes brody jdeme vzhůru údolím. Po obědě odbočujeme z koňské cesty. Dnes prší dříve než obvykle. Bez cesty, potokem, po převislých trávách a hlavně v mechu po kolena to jde pomalu. Pěkně mokrý a zrychtovaný stanujeme u plesa. Kde je sedlo není jasné.

12.den Hory okolo jsou hodně suťové. Vystoupáme po hřebínku do sedla. Snad je to ono. Na druhou stranu je sestup kamenolomem objektivně nebezpečný. Sestupujeme dolu do údolí. Zaledněnou soutěsku obcházím, ale ostatní nejdou za mnou. Čekám pod soutěskou. Ale obešli mě obloukem a utekli mi. Blíží se bouřka. V těžkém terénu bez cest si hraji na indiánskou stopovanou asi 3 hodiny, než je najdu.

13.den V hlavním údolí vede koňská stezka. Stoupáme vzhůru údolím k dalšímu sedlu. Za sedlem je krásné široké údolí lemované vápencovými horami. Večer bouřka přímo nad námi.

14.den Při balení nás otravují krávy. Prší od rána a cesta vede křovinami a lesem. Největší svině je mokrej Kořen. Ejhle cesta a náklaďák ZIL. Po dvanácti dnech pochodu jsme zase u civilizace. Na silnici stopujeme autobus a projíždíme skrz Nilovku až na hlavní silnici. Obchod, jídlo, krépkoje pivo a jsme šťastně přiožralí. Stopujeme do Kirenu, kde se ubytováváme v gostinici.

15.den Kiren je krajské město bez hospody, ale s Leninem, srpem/kladivem a policií. Jdeme sdělat registaciju. Policistka chce pokutu za pozdní registraci a vyhrožuje i deportací. Ale pokuta nejde v bance zaplatit, nejde elektřina. Ať si prý počkáme od pátku do pondělí. Nakonec se policistka smiluje. Vyplňujeme několik formulářů, píšeme azbukou čestné prohlášení a dostáváme bumášku s předběžnou registrací a vracejí nám pasy. Okamžitě si sháníme odvoz do Mondi. Veze nás podezřelý v Čečensku postřelený pořízek. V dešti se schováváme v lesíku za vesnicí.

16.den Na Mongu Sardik je to 35 km. Stopovat hned za vesnicí jako místňáci je málo akční, tak jdeme asi 10km po silnici v hustém provozu. Každou půlhodinu auto. Nakonec jedeme s těma, co čekali za vesnicí. Vystupujeme u Bílého Irkutu a hifi vodáci nám vysvětlují cestu. Jdeme krásnou soutěskou s mnohým broděním. Večer déšť.

17.den Údajně v létě neprůchodnou soutěsku (blbost) obcházíme přes boční hřebínek. Brzy stanujeme na pokraji vysokohorské bažiny. Já a Hranolka jdeme hledat cestu k plesu a na vrchol. Neprší a to je divný.

18.den Vrcholový útok jdeme na lehko. Okolo plesa přes morény pod ledovec to ještě jde. Na nepříjemném traverzu po sněhu a suti ještě hrozí, že dostaneme šutrem. Po hřebínku na mongolské hranici radostně na vrchol. Největší mongolské jezero je vidět jen chvilku. Tradiční vrcholové focení a trénink na akci "nahý muž na Everestu". Na sestupu nepříjemné místo obcházíme po skále jiným nepříjemným místem.

19.den Od rána je zataženo. Přes hřeben se vracíme se do údolí Bílého Irkutu a jím jdeme vzhůru. Cesta žádná. Pod sedlem stanujeme. Prší.

20. den Přes sedlo jdeme k Střednímu Irkutu a dále na návrší nad náhorní planinou. Celý den je zataženo a prší už po obědě. Stanujeme v bažině u jezera.

21.den Potácíme se bažinatou náhorní planinou k drátům vysokého napětí, pod kterými na všech mapách vede silnice. PRD. Jdeme dál azimutem k Velkému Irkutu. Snad je tam silnice. Sestupujeme podél říčky. Hranolka neodolá jedné tůni a koupe se i s batohem a foťákem (škoda ho). Údolí je zavaleno obrovským sesuvem. Přelézt to musíme i když z volných mnohatunových kamenů jde strach. Sláva u Irkutu je silnice. Za šest dnů mimo civilizaci jsme nepotkali člověka. V dešti stopujeme náklaďák do Mondi. Přiožíráme se krepkym pivem a stan stavíme na louce přímo ve vesnici.

22.den Ráno nás budí řidič maršrutky, který si pro nás dojel až na louku. V Kirenu jde elektřina a tak v bance platíme 3x2000 rb pokutu. Na policii konečně dostáváme registrační razítko. Večerním autobusem jedeme k Bajkalu do Sluďjanky. V dešti hledáme neúspěšně gastinicu a pak stavíme stan u pláže.

23.den V Bajkalu pereme, myjeme se. Studená voda není na koupání. Pro pirohy a uzené omuly (ryby) chodíme k babuškám na nádraží. Potkáváme i nějaké Čechy, kteří jedou BAMem do Mongolska. Je sobotní večer a pláž se plní rusáky, kteří posedávají a opíjí se krépkým pivem (12% alkoholu) v petkách. Jdeme spát do zříceniny vodárny.

24.den Vlak po staré trati do Listvjanky jezdí denně, ale sivodňa nějédět. Tak jedeme autobusem do Bajkalska. Tam najdeme přístav a loď, která přes Bajkal jede, ale chtějí nesoudných 12.000rb. Než se najíme, tak prázdná loď odjíždí kýženým směrem bez nás. Nechápu. Vracíme se do vodárny v Sluďjance.

25.den Jedeme po staré trati do Port Bajkal. Vlak jede po břehu Bajkalu neskutečně pomalu. Poslední vagón funguje jako prodejna a v každé stanici to stojí tak dlouho, dokavad si místní nenakoupí. Večer přívozem přes Ankaru do Listvjanky. V noci mezi útesy hledáme místo pro stan. Stan stavíme až na kopci.

26.den Estetický pochod po břehu Bajkalu. Skály, pláže, lesíky, travnaté svahy a občas nějaký tábor zásobovaný lodí. Pohodu ruší jen večerní déšť.

27.den Stejně pěkné jako minulý den. Jdeme rezervací, kterou hlídají ochranáři z motorového člunu. Se stanem se radši schováváme.

28.den U Bolšogo Golousnovo jsme brzy, tak odychajem. Stan stavíme u přístavu skoro ve vesnici, aby to bylo blízko na autobus.

29.den Ranním autobusem jedem do Irkutska. Po pakupkach jedeme k od letiště trolejbusem č.6 k přehradě na Ankaře. Koupeme se v první teplé vodě za celý pobyt. V lesíku u pláže celou noc duní techno.

30.den Ještě něco nakoupit a na letiště. Let do Moskvy a přejezdy mezi Šeremetěvy bez problémů. Na přeplněném letišti čekáme v prázdné jídelně s výhledem na plochu. Do tajného čtvrtého podlaží nepochopitelně nejezdí výtah. V letadle s českým pivem a s novinami se cítíme již jako doma.

Subjektivní zhodnocení: Krásné hory, krásné řeky, nedotčená příroda bez lidí, celkem 22 dní pochodu, velká fyzická náročnost, zhubnul jsem 9 kg, nemluvní parťáci, ponorka snesitelná, nepochopitelé pronárody, 30 dní je moc, ještě se tam musím vrátit jako vodák.

zaznamenal Martin