Výlet do Fanských hor (Tádžikistán) – červenec 2007

Jednalo se o expedici zajištěnou prostřednictvím cestovky, jediným rozdílem proti „klasické komerční expedici“ bylo, že se členové expedice většinou osobně znali z předchozích akcí a aktivně se zapojili do určení cílové destinace a plánu a cílů samotné expedice. Expedice byla naplánována na cca 8 lidí, zúčastnilo se 8 lidí.

Cílová destinace: Fanské hory (Tádžikistán)

Cíle výpravy:

Jediný zástupce našeho oddílu jsem byl já a nutno dodat, že jsem dělal oddílu ostudu na každém kroku (snad kromě konzumace místního i jiného piva). Pokusím se příště polepšit.

Průběh akce:

- 2 . den – Nejsme vpuštěni do letadla společnosti Ural Airlines letícího na trase Praha – Jekatěrinburg – Dušanbe, proti všem informacím a ujištěním že není potřeba, vyžaduje zástupce letecké společnosti ruská tranzitní víza (v Jekatěrinburgu údajně neexistuje tranzitní zóna, bylo to z některých místních zdrojů potvrzeno, poučení: přes Jekatěrinburg jedině s ruským vízem)

- 1. den – návštěva kanceláře letecké společnosti, ruské ambasády v Praze, cestovky zajišťující letenky, telefonáty na ruský konzulát v Brně a do jiných pekel, ......

1. – 2. den – odlet na trase Praha – Vídeň – Moskva (Austria Airlines) – Dušanbe (Tadžikistan Airlines). Formality na letištích v Moskvě (tranzitní vízum nebylo potřeba) i v Dušanbe překvapivě v pohodě, rovnou nasedáme do přistavené maršrůtky a jedeme směr hory. Nedostatečná a poničená infrastrukura, vozový park místních i hlídky milicioňérů vybírajících od řidičů desátky na každém kroku připomínají, že jsme v postsovětské zemi střední Asie, jinak ale vše v pohodě. Zjevně jedna z nejchudších zemí v regionu, muslimská země s autoritářským režimem a sochou Lenina na každém kroku. Přes určité problémy projíždíme přes horský pás (úžasný zážitek z jízdy polozatopeným tunelem, který zde staví již několik let Iránci). Milovníci divoké vody by v této oblasti slintali blahem.

 

„Nahoru vysoko, dolů hluboko a Alláh je věčný“; tak se jezdí v Tádžikistánu

3. den – Vyřizujeme nutné formality na vstup do oblasti u lokálních úřadů za pomoci našich kontaktů z Ruského alpinistického svazu (bumážky stály cca 50 USD na osobu), opět překvapivě bez zbytečných průtahů a problémů. Pokračujeme směr hory, přejezd jediného checkpointu opět bezproblémový, dokupujeme základní potraviny (po cestě se toho už moc nekoupí, dost věcí jsme tentokrát vezli už z Prahy, nicméně v Dušanbe by bylo možno nakoupit mnoho produktů). Dojíždíme k jezeru Marguzor (2140m), nasazujeme hnusně těžké a objemné batohy a razíme směr sedlo Tavasang.

4. den – Sedlo Tavasang (3300m), dolina řeky Sarymat (2400m). První setkání s místními pastevci, nesmírně chudí, příjemní, pohostinní lidé, jakožto muslimové nekradou a nepijí alkohol, hrozně rádi se fotí, problémy s domorodci po celou cestu žádné. Mluví persky a střední a starší generace minimálně částečně rusky.

Místní pastevci jsou velmi pohostinní lidé

5. den – Přes sedlo Munora (3520m) do doliny řeky Arča-Maidan (2200m), u pastevců možnost pronajmout oslíky na vynesení batohu do sedla za cenu v řádu desítek Kč.

6. den – Odpočinek, léčba průjmů, výlet k místnímu krásnému horskému jezeru s vodopády.

7. – 8. den – Přes sedla Achmat (3400m), přejmenováno po nepříjemné zkušenosti s hejnem tohoto hmyzu na „Sedlo hovad“, a Amšut Nižnyj (4380m) do centrální části Fanských hor k jezerům Věrchnoje Allo (3400m) a Balšoe Allo (3100m).

První pohled ze sedla Amšut

9. den – Podél řeky Pravyj Zindan k výstupové trase do sedla Mirali 2B (5060m).

Pohled na krasavici Čimtargu

10. den – Sedlo Mirali a dva lidičkové výstup až na vrchol Pik Čimtarga 2B (5489m). Pik Čimtarga nejvyšší vrchol Fanek, cesta nahoru cca 8 hod, sestup ne o moc kratší, ledovec a sněhová pole, jedno místo k jištění při přechodu přes skalní práh na vrcholový hřebínek.

11. den – Krátký přesun, odpočinek

12. den – Sedlo Čimtarga 1B (4740m), při výstupu vyšší riziko padajícího kamení a neopatrných turistů, na hrotech maček s plnou polní potom lekce „sprostá slova ve všech známých jazycích v jediné lekci“.

Výhled ze sedla Čimtarga, vlevo plochý vrchol Pik Zamok

13. den – Pokus o vrchol Pik Eněrgia 1A (5120m), nedobré sněhové podmínky (led) a počasí neumožnilo dobýt vrchol. Sestup k Mutným jezerům (3430m)

Výstup na Pik Eněrgia

14.den – Výlet nalehko. Ach, nalehko!!

15. den – Výstup na Pik Zamok 2B (5070m)

Postup ledovcem na Pik Zamok

Bohaté výhledy ze Zamoku

Vlevo Pik Eněrgia, vpravo Čimtarga

16. den – Sestup ke krásným Alaudinským jezerům (2750m) a do alp-lageru „Vertical-Alaudin“ PIVO, VEČEŘE!!

17. den – Cesta autem do Dušanbe, hotel (přímo v centru jeden z jejich nejluxusnějších za cenu cca 10 USD na noc za osobu, luxus spočívá v možnosti občasné teplé sprchy, tj. opravdu luxus!!)

18.-19. den – Prohlídka Dušanbe (nic moc), přežírání se vším možným i nemožným, internet, nákup suvenýrů. Místní ceny nám umožňují v pohodě koupit si vše, na co máme chuť či potřebujeme k životu. Na letišti jsem spadnul do díry v podlaze, ale nikdo jiný už problémy nedělal, takže letecký přesun po stejné trase zpět do Prahy bez problémů.

Treking (a lezení) z mého pohledu:

 

Další stručné info:

Vstup do země

Ještě v nedávné minulosti bylo pro individuální cestovatele poměrně obtížné se do země, potažmo do Fanek dostat. Situace je však nyní již mnohem lepší, potřeba je:

Počasí:

teplé, poměrně stabilní, a to i v horách, nahoře však samozřejmě může být zejména v noci kosa (pod nulou) a přijít bouřky a sněžení

Měna

Somoni (TJS), 1 Somoni cca 6,50 Kč (v době naší návštěvy); výměna USD i EUR bez problémů v Dušanbe, dříve mělo EUR horší směnný kurz než USD, teď už to dle mého tak neplatí.

Očkování a léky

Vřele doporučuji očkování proti žloutence (hodí se všude), léky na průjem nutnost, paralen apod. taky velmi vhodné, přinejmenším místní pastevci budou i za základní léky velice vděční.

Pivo a vodka

V Dušanbe seženete i originál láhev Plzeň. Místní pivo doporučuji především „Sim Sim“, doma bych to nepil, ale po dvou týdnech v horách, mňam! Navíc je to lepší a bezpečnější než pít vodu. Vodku seženete dobrou. Omlouvám se, ale musím na tomto místě doporučit i místní zelený čaj.

Další informace rád poskytnu případným zájemcům osobně nebo skrze email: vojin.cerny@seznam.cz.

Přeji krásné cesty za poznáním a dobrodružstvím a zejména šťastné návraty.

Ruda Černý