Slunečné dni 22.-24.6. jsme strávili v minipohoříčku Wetterstein gebirge v okolí chaty Wettersteinhütte.


Chata Wettersteinhütte je ideálním východiskem do nejhezčích J stěn ve Wettersteinu - J stěny Schüsselkarspitze 2553m, Westgratturm a Scharnitzspitze 2463m. Cesta z Liberce se dá zvládnout za cca 9 hodin, vzdálenost 650km. Nejproblémovější je projet Prahou, která je nevypočitatelná a mívá občas ucpaný i vnější okruh. Pak se pokračuje přes Plzeň, Rozvadov, Mnichov - west mitlener ring je slušně značený na Garmisch-Partenkirchen. Průjezd Mnichovem je proti pražskému bordelu pohoda. Z Garmische se jede přes Mittenwald do Leutasch. (Pomůcka: pokud dojedete do Scharnitz, tak jste průjezd Mittenwaldem orientačně nezvládli.) Z parkoviště Klamm (placené, ale v noci tam nikdo není a platí se jen při vjezdu) je to na chatu cca 2 hodiny. Nástup pod stěny z chaty 1 až 1,5 hodiny. Na následujících obrázcích: nejlevnější ubytování v kůlně u Wettersteinhütte; záběr na stěny: sedlo Wangscharte (důležité při sestupu z téměř všeho). Vpravo od sedla je Westgratturm a Schüsselkarspitze, vlevo sestupový hřeben ze Scharnitzspitze.

Předpověď počasí na http://tiscover.com/1Root/Interessante_Region/100291/AktuelleBerichte/f_wetteruebersicht...2.html nám jako obvykle vyšla.

Cesty v oblasti jsou kratší od 120 do 250m, některé výstupy v J stěně Schüsselkarspitze mají i 300-400m. První prostoupili J stěnu Schüsselkarspitze Otto Herzog z Mnichova zvaný Rambo s horským vůdcem a vynálezcem skoby Hansem Fiechtlem z Zillertalu v roce 1913. Je pravděpodobné, že to byla první cesta, kde bylo nutné zdolat obtíže VI. stupně, dvanáct let před cestou Solledera a Lettenbauera na Civetu. V té době to byla pravděpodobně nejtěžší cesta východních Alp. Cesta má podle dnešního průvodce dvě délky 6 a spoustu délek 5 a 5+.

V oblasti se lezlo hodně ve třicátých letech, významnýn klasickým výstupem je cesta Direkte Sudwand z roku 1939, VI, A1 nebo VII- RP, délka cesty 350m. V osmdesátých letech vznikaly v oblasti dost odvážné výstupy typu "Locker vom Hocker" z r. 1981 v J stěně Schüsselkarspitze od K. Alberta a W. Gullicha, kl. VIII-. Celkově se dá říci, že ve Wettersteinech je všechno od vynýtovaných nových cest přes klasiky až po adrenalínové běsy. V některých klasikáh jsou staré skoby částěčně nahrazeny borháky, něco je ponecháno v původním duchu.

Informace o zajištěnosti cest v oblasti se dají najít na http://www.climb.spider-net.de/archive/wetterstein.html. Kdybychom si to včas přečetli, věděli bychom například, že cesta Lagger/Mayer ist auch nicht saniert, ale Pepis se s jednou skobou na 20m docela ostrého lezení popasoval s klidem ostříleného pískovcového borce.

První oťukávání oblasti hodnotíme jako slibné a na příště máme parádní plány (v rámci individuálních možností). Akce se zúčastnili tři naši členové - Pepis, Drn, David Kofr a host Filip Pavelka. Výstupy:
Pepis - Drn:
Westgratturm - Lager/Mayr VI+, spodní část špatně jištěná.
Scharnitzspitzem - Schmidhuber-kamin VI z roku 1936, dojištěno borháky, hezký ale kratší výstup.
Scharnitzspitze - Südwestkante - VA0 z r. 1924, RP V+, lámavé s mizernými štandy
David - Filip:
Schüsselkarspitze - Peters/Haringer VI z roku 1934, částečně dojištěno borháky. Delší výstup s horským sestupem.
Oberreintalschrofen - Südverschneidung V A0, RP VI. Po přelezení hezké spodní části a VI traverzu se vyplatí slanit a nelízt do sraček