Jištění na vícedélkových cestách a používání dvojitého lana.

Zkušenosti s chytáním lehkých a někdy i delších pádů ze země s jednoduchým lanem o průměru kolem 10mm máme skoro všichni, něco jsme si vyzkoušeli o cvičném chytání pádů (viz. dá se chytit tutová zemovka během pozadu od skály ? ). I když se říká, že pro začátečníky je vhodnější karabina HMS s polovičním lodním uzlem, pro jištění na umělých stěnách a sportovních cestách osma plně vyhovuje. GriGri vypadá zdánlivě blbovzdorně, ale v praxi se už vyskytly případy chybné manipulace s pády až na podlahu !

Nevhodná je osma při jištění ve vícedélkových cestách, protože při zavěšení do štandu a pádu přímo do něj má naprosto nedostatečnou brzdnou sílu! Jak píše Pitt Schubert: "Brzdící účinek slaňovací osmy je dostatečný pouze při kratších pádech a směřuje-li tah lana vzhůru." Před několika lety jsme s kamarádem udělali praktické zkoušky, kdy padajícího nahradila guma od traktoru a jističe moje manželka. Seděla v kruhu, ve kterém měla osmu, gumu jsme vytáhli 10m nad ní a hodili, když to nečekala. Guma se zastavila 1m nad zemí jenom díky tomu, že Danča měla ruku nacucanou v osmě a nemohla to pustit. Zpočátku jsem měl strach, že za ni budu do smrti mejt nádobí, ale naštěstí se to rychle zahojilo. Přesto, že to tenkrát v podstatě dobře dopadlo, nedoporučuju zkoušet chytat do osmy, zavěšené do štandu, pády prvolezce.

Pitt Schubert varuje i před nízkou brzdnou silou osmy zavěšené přímo do štandu při jištěním druholezce (uvádí příklad tříštivé zlomeniny pravé nohy a zranění lebky v Altmuhltalu v J Frankenjuře). Osma je tedy vhodná POUZE na jištění ze země na krátkých sportovních cestách. Jediný vhodný způsob jištění osmou od štandu je sedět na dlouhé odsedávačce, osmu cvaknutou v sedáku a lano mít procvaknuté prvním jištěním tvořeným nejvýše položeným pevným bodem štandu (kruhem). Při tomto způsobu je nutné mít přilbu, protože tvrdší pád může jističe nadzvednout a hodit s ním o skálu. Fakt je, že na písku neleze v přilbě skoro nikdo, takže pro jištění jednoduchým lanem od pískovcového kruhu lze doporučit jako nejvhodnější HMS. HMS je naopak nevhodná na jištění přes tělo, zejména spouštění na sportovních cestách přes HMS vede k nepříjemnému kroucení lana.

Brzdné síly pro nejběžnějsí jistící pomůcky jsem opsal ze článku v Montaně 5/98 a jsou z diplomové práce zadané bezpečnostní komisí DAV. Platí pro tah směrem vzhůru a pro jednoduché lano 11mm. Pro dvojitá lana budou vyšší, ale pro střídavě cvakané půlky nižší!

Typ pomůcky výrobce brzdná síla
Poloviční lodní uzel HMS   1,8-3,0kN
Osma   1,5-2,7kN
Stichtova destička SALEWA 1,2-1,9kN
Variable Controller (VC) WILD COUNTRY 1,2-1,9kN
Air Traffic Controller (ATC) BLACK DIAMOND 1,1-1,7kN

Výhodou HMS je, že jako jediná má vyšší brzdnou sílu při tahu lana směrem dolů (pád přímo do štandu) a nižší při tahu nahoru (pád přes postupové jištění). Při používání HMS je dobré mít na paměti dva problémy: 1. pro lehké pády, HMS v kruhu a tah lana směrem vzhůru, začátečníci HMS často zablokují (při modelovém případu na oddílovém chytání pádů to napoprvé bloknul skoro každý a všem přítomným tuhla krev v žilách, když si představili, jak by se brutálně omlátili o skálu, kdyby na místě padající gumy od traktoru byli oni). 2. problém je v tom, že ve většině horských terénů se zpravidla leze na dvou lanech (bezpečnější při pádech s namáháním lana přes ostrou hranu). Pokud se 1/2 nebo dvojitá lana protahují jednou HMS nebo osmou, vzniká v lanech nepřestavitelnej bordel, kterej se pak na štandech musí rozplétat. Jištění přes střídavě cvakané půlky je téměř nemožné. Kašpus s Filipem si dali tu práci, že sledovali časovou ztrátu vzniklou protahováním dvou půlek přes jednu osmu v Dulfer-westwand na Totenkirchel ve Wilder Kaiseru. Na 600m lezení 5-6+ to udělalo cca 110 minut (22 štandů x 5 minut). (Fakt je, že jedno z jejich lan mělo ukrutné vlastnosti a nebylo příliš vhodné ani na tahání kýblů s maltou, natož k jištění).

K jištění druholezců na dvou půlkách používají Rakušáci a Němci často destičku, o které píše Pit Schubert v knize Bezpečnost a riziko.... Viděl jsem s tím lézt místňáky z Kufsteinu ve Wilder Kaiseru a ve třech byli na dvou 60m polovičních lanech rychlejší než typická česká dvojka na dvojitý padesátce. Na tlustších a tužších lanech je manipulace s tímto jistítkem nepohodlná, jištění prvolezce NENÍ MOŽNÉ.

 

Jistítka ATC i VC mají poměrně malé brzdné síly a provolezec se s nimi dá jistit pouze přes tělo a jištění druholezce (v případě zavěšení brzdy do štandu) je podstatně riskantnější než u osmy - pokud člověk u ATC nedá ruku nahoru, nebrzdí to vůbec. JE NUTNÉ DODRŽOVAT STEJNÉ ZÁSADY JAKO S OSMOU - jistítko nikdy necvakat přímo do štandu a lano vést přes karabinu zavěšenou v kruhu nebo nejvyšší skobě. S ATC i VC se dobře manipuluje, uvnitř mají přepážku pro oddělené vedení dvou lan. Tvrzení o nadměrném opotřebení lan při používání ATC osobně považuji za přehnané.

První pomůckou, která spojovala vlastnosti "kyblíku" ATC a destičky pro jištění druholezců bylo v roce 2001 Reverso D115 firmy PETZL. Nevýhodou je, že Reverso má pro slaňování i jištění příliš malou brzdnou sílu pro průměr lan pod 8,5mm. Od roku 2005 vyrábí Petzl zmenšenou verzi Reversino určenou pro lana 7,5 - 8,2mm. Při praktickém používání se ukázalo, že při slaňování na tenkých lanech (např. BEAL ice line 8,2) je i u Reversina brzdná síla velmi malá. Na následujícím obrázku je vyznačeno Reverso A. při jištění druholezce s využitím samoblokující funkce, B. při jištění prvolezce přes tělo. Při otočení Reversa o 180° dojde ke zvýšení brzdné síly, protože lana mají ostřejší ohyb přes plechové bočnice. To může vést, zvláště při slaňování, ke zvýšenému opotřebení lana. Z důvodů malé brzdné síly bývá na měkkých a tenkých lanech opačné založení nutné (nutno vyzkoušet).

Na předchozích obrázcích je na samostastném barevném zobrazení Reverso s hladkými segmenty pro vedení lana. V dolní části návodu k použití Reversa je dole současně prodávaný model, který má už segmenty drážkované. Jaký to má vliv na nárust brzdné síly nemám zatím prakticky vyzkoušené.

Nevýhodu nízkých brzdných sil odstraňují jistítka s kónickými zářezy z jedné strany, které zajistí výrazný nárust brzdné síly a optimální brzdnou sílu pro lana různých průměrů. Nejzajímavější se mi v tuto chvíli jeví ATC-Guide (novinka firmy Black Diamond z roku 2006), který umožňuje i jištění druholezců se samoblokujícím účinkem na stejném principu jako Reverso. U Reversa i ATC-Guide je poměrně obtížné uvolnit zablokované lano, pokud se využije samoblokující efekt při jištění druholezce. Je vhodné si to nacvičit před použitím ve větších stěnách!

ATC-XP: ATC-Guide:

Jedinou nevýhodou ATC-Guide proti Reversu D115 je vyšší hmotnost (105g proti 80g) , ale provozní vlastnosti jsou jsou podstatně lepší. Na to reagovala firma Petzl novinkou pro rok 2008

Reverso 3:

Funkce je stejná jako u ATC Guide, ale hmotnost je pouze 72g!

Porovnávací test jistících pomůcek je mezi odbornými články na stránkách metodické komise ČHS http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&id=81. Reverso 3 v něm chybí, ale vlastnosti jsou podobné jako u ATC Guide. Reverso III má navíc výhodu, že pro odblokování samosvorné funkce při jištění druholezce je možné očkem procvaknout přímo karabinu, Guide se musí provázat smyčkou. Na straně 5/ obr. 4 A je ukázka, jak se dá přes libovolnou pomůcku založenou na principu kyblíku (ATC,VC, Reverso atd.) jistit prvolezec nebo druholezec přímo přes štand pomocí jedné karabiny cvaknuté vedle jistítka. Zkoušel jsem to a manipulace se mi zdála dost problematická, nicméně po procvaknutí prvního spolehlivého postupového jištění by se dala přídavná karabina lehce vyrušit.

Závěr:

 

Doplňující poznámky k použití dvojitých lan:

Použití dvou 1/2 lan jako dvojité vede ke zvýšení záchytného nárazu (zhorší se dynamika jištění), nicméně není dosud známa jediná nehoda, způsobená použitím polovičního lana jako dvojité. V Montaně+ podzim 2000 byly uvedeny výsledky pádových zkoušek pro anonymní půlku a dvojče. Výsledky nelze zobecnit, každé lano je jiné, ale pro vytvoření představy to stačí (maximální záchytný náraz aby lano vyhovělo UIAA testu je 1200daN):

vzorek průměr certifikovaný jako zkouš. jako1/2 zkouš. jako oo
A 8,5 poloviční 520 daN 995 daN
B 8,0 dvojité "dvojče" - 815daN

Většina tenkých lan kolem 8mm je dnes certifikovaná zároveň jako 1/2 (minimálně 5 pádů UIAA se závažím 50kg) a dvojče oo (minimálně 12 pádů UIAA se závažím 80kg).

POZOR NA NĚKOLIK MÝTŮ, VE KTERÝCH VYRŮSTALY PŘEDCHOZÍ LEZECKÉ GENERACE:

1.MÝTUS: Svazování dvou lan za účelem dlouhého slanění je nejlepší protisměrným uzlem, nebo rybářskou spojkou.

NE! JEDINÝ bezpečný způsob svazování lan za účelem dlouhého slanění je použití vůdcovského uzlu! Námitky, že při níže zobrazeném způsobu zatížení má vůdcovský uzel sníženou pevnost, jsou nesmyslné, 10% pokles pevnosti proti protisměrnému uzlu nehraje při slaňování významnou roli. Vůdcovský uzel se jako jediný při zatížení natočí ke skále tak, že nemá tendenci se při stahování lana zachytávat za nerovnosti, viz poz. 3 na následujícím obrázku. POZOR, pokud na lanech uděláte "pojišťovací" uzly, tak o zmíněnou výhodu přijdete, navíc je to zbytečné, pokud necháte dostatečně dlouhé konce. Jakékoli "bezpečnější" uzly se mohou při slaňování v horách stát životu nebezpečné, pokud se lano při stahování zasekne!

 

2. MÝTUS: Protisměrný uzel je jediný bezpečný způsob svazování popruhů.

POZOR, protisměrný uzel se může samovolně rozvázat! Následující obrázky jsem si vypůjčil z knihy "Bezpečnost a riziko II. díl" od Pita Schuberta, další podrobnosti najdete ve zmíněné knize v kapitole "Uzel na popruhu - téměř nekonečný příběh":

Kdo nevěří, může si to doma snadno vyzkoušet tak, že skalní hrůtek nahradí např. šroubovákem upnutým do svěráku:

Výše uvedené informace pomohly vysvětlit několik dříve nevyjasněných případů pádu a úmrtí při slaňování, kdy první bezpečně slanil a se druhým se zničeho nic rozvázala slaňovací smyčka. Pit Schubert uvádí případ, kdy skupina nezletilé mládeže lezla v jižní Francii s horním jištěním pod dozorem dvou instruktorů. Po té, co byl protisměrný uzel na ploché smyčce (která tvořila vratný bod podobně jako na prvním obrázku) nejméně 10x zatížen, zcela nečekaně se rozvázal při spouštění nejlehčího mladíka. Nejbezpečnější jsou šité ploché smyčky.

3. MÝTUS: Dračí smyčka je základní horolezecký uzel.

NE, dračí smyčka se může samovolně rozvázat při obvodovém zatížení a mladí adepti lezení by se jí vůbec neměli učit. První známý smrtelný úraz v důsledku spouštění přes smyčku z kusu lana, uvázaného kolem stromu a spojeného dračí smyčkou, vznikl v roce 1965 při cvičení rakouské horské služby na Peilsteinu.

Z předchozích obrázků je jasné, že pokud se uzel použije na navázání do sedáku, nemůže se v případě pádu nic stát, ale Pit Schubert popisuje případ, kdy velmi zkušeného horolezce, který se zranil ve stěně v Alpách, vzal na podvěs vrtulník a cvakli ho do navazovací smyčky na sedáku na karabinu v ocelovém laně. Tenkrát to skončilo dobře, zmíněný horolezec si všiml, že se smyčka roztahuje, chytil se karabiny a držel, dokud ho nevytáhli do vrtulníku. (Podrobnosti: Bezpečnost a riziko, I. díl").

Tady je něco pro Jouzu, kterej si nechce nechat vymluvit používání strašně staré odsedávačky z 5mm repšňůry:

I při velmi krátkém pádu do odsedávačky, např. půlmetrové tvrdší odsednutí při popolézání ke slaňáku, je pádový faktor = 2 a vzniknou síly, při kterých může i prasknout karabina! Odsedávka a karabina v ní by rozhodně neměly být poddimenzované. Je potřeba používat šité ploché smyčky a masivní karabiny se zámkem s pojistkou. Nadlézat nad kruhy při statickém zajištění pouze odsedávačkou by se vůbec nemělo !