Několik úryvků z knihy Člověk v drsné přírodě:

Kapitola "Prostředky k udržení tepelného komfortu":

Řez pohorkou pro teplotu - 40°C komfort:

 

Kapitola "Prostředky k zajištění energie":

Maximální dávka 500g čistého tuku je použitelná v případě nejextrémnějších podmínek (mrazy, námaha), a to i ve formě kvalitního oleje bez jakéhokoliv příkrmu, jak můžeme doložit zkušeností ze zimních pochodů na Aljašce a v Grónsku. Po požití se u nás neprojevily žádné žaludeční potíže, zatímco v letním období i při vysokém zatížení (Gerlach) tento pokus skončil špatně.

...Sacharóza a další složité cukry jsou doporučovány při extrémním zatížení spíše než přímo čistá glukóza. Ty se totiž pomaleji štěpí na jednoduché cukry, což způsobuje, že hladina cukru v krvi příliš nekolísá.

Energeticky není cukr tak zajímavým "palivem", ve vysokokalorických směsích dokonce snižuje kalorickou hodnotu stravy, ale jeho použití je důležité při rozbíhání tzv. Krebsova cyklu, kdy podávání cukru na konci tučného a bílkoviného jídla urychluje a zlepšuje využití potravy.

Někdo namítne, že opomíjíme chuťovu složku a řídíme se extrémním pravidlem, že chuť na určité jídlo je projev změkčilosti. Nevidíme proč od toho upouštět pro extrémní podmínky: je-li jídlo kaloricky a biologicky bohaté a lehce stravitelné, nemáme si víc co přát. Nostalgické vzpomínky na "palačinky jak je dělá maminka" jen zhoršují celkovou situaci pro jednotlivce i jeho okolí.

... V extrémních podmínkách se skutečně používá určitý soubor potravin. Vžil se pro ně název racióny ....... Nejjednodušší na zapamatování je tento ración: 200g jedlého oleje + 50g sunaru. Tato směs zajistí člověku na den 8000 kJ, což je dostačující pro přežití při režimu klidu. Složitější je recept na jeden z mnoha druhů pemikanu: 200g slaniny nakrájíme na kostičky, osmažíme a postupně přidáváme 300g oleostearinu (tuk), 200g sušeného mléka, 50g sušených telecích jater, 50g sušeného hovězího, 50g sušené zeleninové směsi, 50g sojové krupice, 30g ovesných vloček, 30g sušeného hrachu a 30g bramborových lupínků, 10g strouhanky, 10g droždí, trochu šťávy z citrónu, kmín, černý a kajenský pepř-čili. Vše dobře zamícháme a získáme tím univerzální potravu s hodnotou asi 26 000kJ.

 

Kapitola "Příprava na akci":

Při tvrdém tréningu nám hrozí dvojí nebezpečí: přetažení a hubnutí. Při přetažení tréningových dávek se nejčastěji setkáváme s namožením svalů a šlach. Tehdy je nutno s tréningem přestat, ať je to jakkoli nepříjemné, protože jakékoliv přemáhání celkový stav jenom zhorší. Teprve, když bolesti zmizí, začneme s pozvolným rozcvičováním.

Ztráta tukových rezerv je nebezpečná zvláště před delší cestou. Tehdy se rovná ztrátě potravinových zásob, tzn. že je nutné s sebou vzít dvakrát tolik potravin, než kolik jsme zhubli, anebo nasadit výkrmovou "antidetu". K rychlému zvýšení hmotnosti je třeba jíst co nejvíce, hlavně tučných a sladkých jídel a hodně se najíst večer před spaním.

 

Kapitola "Psychická odolnost":

Jednu z nejstarších zkoušek psychické odolnosti jsem prodělával při delších pochodech alespoň s jedním kamarádem.Jídlo jsme si připravovali sami, a tak se daly vyzkoušet různé nevšední směsi (jako např. krupičná kaše s olejovkami, solí, cukrem a šípkem). Tyto směsi jsem předkládal jako vychválené speciality, abych se přesvědčil, zda účastníci pochodu "sežerou v nouzi i poslední myš" jak říkal F.P. ze Špicberků. Většina zkoušených při těchto zkouškách uspěla. A jeden z nich tuto směs ještě dochucoval žluklým máslem a spálenými suchary. Jako chemik - potravinář jistě věděl, že chuť na určité jídlo je vrchol změkčilosti. Později pronikl do Tibetu a vylezl na Aconcaguu.

Na příkladu druhé thulské výpravy Rassmussenovy je vidět, kam až vede odpor ke konzumaci určitého druhu potravy. Jeden z účastníků výpravy, Wulf, odmítal jíst psí maso. "Měl totiž odpor ke psímu masu a nijak ho neskrýval". Důsledkem byla oslabená fyzická kondice a rozklad disciplíny u něj a jeho soudruhů. Později nedokázal sníst ani syrové zaječí maso, což byla jediná zvěř v okolí. Zachránilo by ho prý jen sobí maso. Ačkoliv stále mluvil o své únavě, prováděl dále svá botanická pozorování (pouhých 100km od civilizace). Jak to tedy nazvat - plýtváním sil nebo hrdinstvím? Když konečně přišli do oblasti, kde se vyskytovali sobi, měli už všichni takový hlad, že "jeden Eskymák přišel na sobí trus a ihned jej snědl".

Wulf už byl tak vyčerpán, že odmítl jít dál. Sedl si, zpálil si dýmku a požádal o napsání několika dopisů. Když jej skupina opouštěla, vyslovil přání, aby se pro něj vrátili, když zastřelí soba. Skupina zastřelila hned následující den šest zajíců, pak čtyři kachny a čtyři dni nato i dva soby. Byli však již tak vyčerpaní, že dva dni odpočívali, a tak je našli Eskymáci vyslaní k jejich záchraně. Pro Wulfa se už nevrátili, protože nepředpokládali, že by mohl být ještě na živu. Až za šest neděl se vydali hledat jeho tělo, ale to nebylo nikdy nalezeno.

 

V extrémních situacích se chování lidí řídí často tzv. "sociálním darvinismem", snahou přežít za každou cenu na úkor jiných. Než se však přestanou chovat jako lidé, měli by si uvědomit platnost starého citátu: "Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili". (Bible, List Galatským)

 

Psychická odolnost může zlepšit atmosféru každého podniku. O tom, co je to atmosféra, krásně píše A. Malouire "Eskymák, který se připojí k výpravě, nebude pracovat jen za peníze. Musí se mu také zamlouvat celková denní atmosféra, která musí být dostatečně příjemná - nuanni říkají"

Nuanni je slovíčko, které znamená zároveň potřebu i stav. Znamená medvědí maso, spoustu medvědího masa nebo zase jeho naprostý nedostatek, nebo také tuhý mráz, až praskají konve s petrolejem - mráz, na který se bude dlouho vzpomínat. Při naší cestě do Grónska jsme se přesvědčili, jak to platí. Když jsme najímali člun na snadnou plavbu, těžko jsme hledali někoho, kdo by nás vzal. Nakonec se přihlásil nějaký míšenec a stálo to hodně. Když jsme se potřebovali dostat přes rozbouřené moře, bylo najímání snažší a levnější. A po našem ztroskotání a návratu jsme ve chvilce dostali několik nabídek a téměř zadarmo. Eskymáci se předháněli, jen pro radost z mimořádného zážitku.

 

Kapiotola "Činnost za pochodu"

Během pochodu se zastavujeme co nejméně; první zastávka bývá asi patnáct minut po vyjití, kdy si dotáhneme boty, sundáme péřovky a pod. Potom už stavíme jenom v nejnutnějších případech.

..... při takových akcích stačí jíst pouze ráno a večer. Ukazuje se , že tento režim je dost obtížné dodržet, zvláště u mužů, bez předchozí přípravy. Netvrdím, že není příjemné během dne něco menšího zakousnout, avšek studená strava se při tělesné námaze méně využije než v klidu a s teplou se během pochodu nemůžeme zdržovat.

V průběhu pochodu se může ukázat, že někdo nestačí tempu skupiny. Obvyklé doporučení k zpomalení tempa podle nejslabšího v extrémních podmínkách nestačí. Tam je hlavní zásadou, aby skupina jako celek podávala co nejvyšší možný výkon. Proto mají silnější jedinci ulehčit postup slabšímu tak, že převezmou jeho výstroj, podpírají ho a pod. Naproti tomu nelze nechat silnější jedince strhat jen proto, že někdo v nevyrovnané skupince má horší morálku. Skupina, kde je vzájemná pomoc samozřejmostí, má největší šanci na úspěšné dosažení cíle.

 

Kapitola "Jištění a bezpečnost, subjektivní a objektivní příčiny nehod"

Nebojácnost nevědomých je mnohdy důvodem k podcenění lavinového nebezpečí v horách, padajících séraků na ledovci a pod. .......

V extémních podmínkách nelze vždy přesně dodržet bezpečnostní hledisko, při cestě k záchraně je třeba spěchat. Nicméně se pokaždé snažíme zvážit, co přinese větší užitek pro naši bezpečnost, nikoli pohodlí.

Z celkem dobře propracované statistiky horolezeckých úrazů vyplývá, že při rozdělení horolezů do věkových kategorií a při stejném počtu horolezeckých hodin se počet úrazů u jednotlivých věkových kategorií projeví takto:

Věková kategorie

Koeficient úrazovosti

20-29 let 100
30-39 let 70
40-59 let 20
60 a více let 40

(Mladší lezci stráví víc hodin v těžkých cestách, ale většinu úrazů mají v lehkých terénech.)

 

Kapitola "Počasí"

Pro vlhkou, větrnou zimu kolem -5°C hledáme mnohem hůře oblečení než pro -5°C za bezvětří a sucha........... K rychlému zapamatování nám snad lépe poslouží toto snadné srovnání: (Silný vítr = 6 stupňů Beaufortovy stupnice, slabý vítr 2 stupně B.s.)

+5°C při siném větru je asi jako -10°C při slabém větru
-10°C při siném větru je asi jako -30°C při slabém větru
-30°C při siném větru je asi jako -60°C při slabém větru

 

Kapitola "První pomoc a hygiena":

Hygiena v tropech záleží hlavně na kázni při pití vody, kterou je třeba vždy převářet. V boji proti parazitům a tropickým nemocem se doporučuje jíst pokud možno loupatelné ovoce a dobře vařenou drůbež. Existuje také metoda výměny střevní mikroflóry. Jí se téměř všechno a člověk se postupně stane imunním. Bohužel, ne vždycky.

V chladných oblastech se nemusíme obávat nákazy, a proto se požadavky na hygienu zmenšují. Mnohdy by naopak takové mytí mohlo způsobit chorobu, protože likviduje ochrannou vrstvu, která jednak hřeje a jednak chrání proti UV záření. Tady platí heslo lékaře polské zimní expedice na Mount Everest - zkušeného specialisty R. Janika: "Časté mytí krátí žití." Ten např. povoloval před výstupem sprchu jen těm členům expedice, kteří měli zůstat v základním táboře.

 

Kapitola "Základní pravidla přežití"

  1. Při změně podmínek neztrať hlavu a vůli k přežití.
  2. Měj po ruce batoh s bezpečnostním obsahem.
  3. Nejdříve se postarej o bezpečnost, potom o teplo, dále o vodu a pak o ostatní.
  4. Stále něco dělej, pomáhej druhým.
  5. Problémy řeš včas, měj rezervní řešení.
  6. Dodržuj disciplínu.
  7. Při zastavení se ihned oblékni.
  8. Hodně pij.
  9. Mnoho nemluv.
  10. Měj zdravý strach, včas se navazuj na lano.